Anketa: Co by následovalo, pokud by se člen vaší vlády zachoval stejně jako ministr financí Kalousek – tedy že by na ulici nafackoval neznámému člověku za to, že mu velmi hrubě nadává? Co si o takové reakci známého politika myslíte?

06_a_n.jpgPaul Wilson

kanadský editor a překladatel z češtiny

Pamatuji si případ, kdy bývalý premiér Jean Chretien vzal pod krkem demonstranta a srazil ho na zem. Byl kolem toho rozruch, ale ustál to a incident se stal i součástí našeho „folkloru“ coby „Shawinigan handshake“ neboli „shawiniganské podání ruky“, podle Chretienova rodiště. Kalouskův případ je ale jiný. Ten „spratek“ mu nehrozil fyzicky, tudíž nešlo o sebeobranu. Navíc se ministr k činu hrdě hlásí s tím, že facka byla „pedagogický instrument“. V Kanadě je takový „instrument“ už 30 let vyloženě protizákonný; např. učitel, který by zfackoval žáka, by okamžitě letěl, možná i seděl. Kalousek se choval jako primitiv a silně pochybuji, že ty facky měly nějaký pedagogický účinek. Spíš jen „spratkovi“ potvrdily původní názor na Kalouska.

06_b_n.jpgRenate Zöller

německá novinářka

V květnu 1991 Helmut Kohl při návštěvě Halle schytal od demonstrantů spršku rajčat a vajec. Začal se s lidmi strkat tak, že jej bodyguardi museli z davu vytáhnout. Média reagovala shovívavě – Kohla sice kritizovala, na druhou stranu ale měla pro jeho „úlet“ lidské porozumění a nikdo nepožadoval jeho odstoupení. Obdobný „úlet“ ministra Kalouska by nicméně v Německu najisto vedl k politické smrti. Facky se po 1945 staly tabu coby symbol autoritativní arogance. Kdo má mozek, ten musí nechat pěst v kapse. Neboli: Kdo mlátí a není schopen se ovládnout, ten není schopen ani zvládat „vládnutí“. A rozdíl mezi oběma politiky? Kohlův čin byl projevem bezmocnosti – neústupnost Kalouska ale zavání arogancí moci. Média bezmocnost odpouští, neústupnost ale ne.

06_c_n.jpgJürgen Webermann

redaktor německého rádia NDR Info

Také v Německu se občas mluví dost lidově. Ovšem ministr, který by se opakovaně vyjadřoval vulgárně, nebo dokonce urážlivě, by měl určitě velké problémy udržet se v úřadě. Kdyby nějaký ministr dokonce někoho veřejně napadl (takový případ se ještě v novodobých dějinách Německa nestal), musel by si asi jít hned vyklidit kancelář. Mez takového chování je zcela nepřekročitelná. Ani facku jako pedagogický prostředek by německá veřejnost netolerovala.

06_d_n.jpgRob Cameron

zpravodaj BBC pro ČR a SR

Připomnělo mi to Johna Prescotta. Bývalý labouristický vicepremiér během předvolební kampaně v roce 2001 praštil demonstranta, který po něm hodil vejce. Prescott se omluvil. Jeho kariéra nijak neutrpěla. Ve srovnání s Kalouskem vidím tři kulturní a politické odlišnosti. Jednak je rozdíl v tom, když na vás na ulici pokřikuje teenager, a tím, když po vás hodí vejce vrstevník. Zadruhé – premiér se za Prescotta hned po incidentu postavil. V Kalouskově případě předseda vlády naznačil, že ministr není duševně zdráv. A konečně: Prescott útočníka udeřil pěstí, Kalousek dal tomu svému facku. To podle mě výmluvně vypovídá o kulturních a antropologických rozdílech mezi Homo Britanicus a Homo Bohemicus. V Británii muži dávají pěstí. Fackování je pro holky.