Parafrází jednoho z výroků Oscara Wilda bychom mohli naši epochu popsat jako dobu, ve které se čte tolik, že není čas obdivovat, a píše tolik, že není čas přemýšlet. Podle posledních průzkumů českých čtenářů překvapivě neubývá, knižní produkce rok od roku roste, a tak se ocitáme ve stavu zahlcení texty, jež se blíží chaosu. Francouzský literární vědec Pierre Bayard (56) proto v knize Jak mluvit o knihách, které jsme nečetli dochází ke krajnímu řešení. Pokud si chceme udržet povědomí o důležitých knihách tak, abychom o nich dokázali ve společnosti poučeně hovořit, nemáme je číst vůbec. Stačí je prolistovat nebo si o nich něco vyslechnout. Když totiž diskutujeme o knihách, stejně je každý interpretujeme jinak, a tak každý mluví o té „svojí“ knize a není téměř možné se protnout. A tomu, kdo se snaží autorsky psát, čtení děl jiných autorů stejně jenom narušuje originální styl.
Už z uvedeného je jasné, že Bayardova kniha má být provokativním pamfletem, na to je ale bohužel méně humorná, než by se z jejího názvu zdálo; vlastně je spíš protivná. Přesto však vybízí k zamyšlení nad tím, jestli je dnes vůbec možné udržet společensky sdílenou literární zkušenost a jak o literatuře vlastně učit.
Raději mlčte
Pierre Bayard na začátku své knihy vypráví příběh knihovníka z Musilova románu Muž bez vlastností. Ten proto, aby si udržel celkový přehled…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
