Čechovova dramata se u nás těší mimořádné oblibě. V každé sezoně tvůrci přicházejí s novými interpretacemi, nyní také pražské Divadlo v Dlouhé, které premiérově uvádí Tři sestry (z důvodu rekonstrukce na prknech libeňské Palmovky). Jako host je nastudoval umělecký šéf ostravského Divadla Petra Bezruče Martin Františák.
V jeho inscenaci jsou sestry doslova černobílé – při troše fantazie připomínají klapky klavíru. Hudba, o niž se postaral Nikos Engonidis, ostatně plní v představení téměř samostatnou roli, když úryvky z děl ruských skladatelů jedinečně komentují dění. Chybí tu však konkrétní nástroj, ženy mají k dispozici jen stůl ve tvaru koncertního křídla. Když do něj někdo zaboří prsty, skladba zazní reprodukovaná zdálky. V omšelém maloměstském salonu je beztak snaha o hru na piano stejně marná jako letitá touha Olgy, Máši a Iriny po návratu do Moskvy.
V matných barvách
Představitelky titulních postav režisér seřadil podle velikosti. Každá z nich dobře doplňuje sesterský trojlístek, který působí v našem čechovovském prostoru docela originálně. Scénograf a kostýmní výtvarník Marek Cpin je v první polovině oblékl skoro tak, jak předepsal autor – nejmladší dětsky křehká Irina Magdaleny Zimové je nevinně bílá s volánky, na prahu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu