Anketa: Jak by měl Izrael reagovat na vyhlášení palestinské nezávislosti?
Jaakov Levy
velvyslanec Státu Izrael v ČR
Izrael stále doufá, že palestinští představitelé vyslyší výzvu mezinárodního společenství a přeruší jednostranné kroky a připojí se k vyjednávacímu stolu. Pouze přímá vyjednávání totiž povedou k trvalému míru. Jednostranné kroky nepřinesou žádné výsledky a mohou vést k neočekávanému negativnímu vývoji. Jednostranné prohlášení je porušením předchozích ujednání podepsaných oběma stranami a může vést k naprostému kolapsu vývoje, k němuž došlo v minulých letech.
Břetislav Tureček
zpravodaj Českého rozhlasu na Blízkém východě
Někteří izraelští politici vyzývají k velmi tvrdým reakcím, např. k anexi dalších částí okupovaných území, zrušení dohod z Osla atp. Tím by však nejspíš jen vyostřili násilné reakce v arabském světě, k nimž může vést i americké veto v Radě bezpečnosti. Izrael by spíš měl bez předběžných podmínek (např. pokračování výstavby osad) usilovat o obnovení rozhovorů s Palestinci. Řada amerických i izraelských politiků a komentátorů se ostatně shoduje, že Palestince dohnala do OSN právě dosavadní politika Benjamina Netanjahua, který je rukojmím extrémních nacionalistů a táhne do izolace i samotný Izrael.
kalhouskova.jpgIrena Kalhousová
analytička Pražského institutu bezpečnostních studií
Bezprostředně po vyhlášení Státu Palestina by měly izraelské a palestinské bezpečnostní složky společně zabránit tomu, aby se střetli oslavující Palestinci s židovskými osadníky na Západním břehu. Případná násilná konfrontace by se mohla lehce vymknout kontrole. Na diplomatické půdě se pozice Izraele ještě o něco oslabí, ale východiskem by mohla být aktivní snaha všech aktérů vrátit se k vyjednávacímu stolu. Tato případná jednání se ale jednostranným vyhlášením Palestinského státu spíše zkomplikují. Palestinci se budou cítit posíleni a budou si klást podmínky, které současná vláda premiéra Netanjahua zřejmě odmítne.
cejka.jpgMarek Čejka
blízkovýchodní analytik Ústavu mezinárodních vztahů v Praze
Obezřetně. Ale mělo by to být i dalším signálem pro izraelské politiky začít citlivěji reflektovat změny, které se mezi Palestinci a v arabském světě v posledních měsících dějí. Chápu pocit ohrožení mnoha Izraelců, ale věřím, že by izraelská vláda v čele s premiérem Netanjahuem a ministrem zahraničí Liebermanem mohla na řadu dnešních výzev reagovat i jinak. Mám na mysli hlavně pozitivnější přístup k arabským revolucím a zároveň snahu omezit politiku osadnictví v Palestině. Možná bychom dnes viděli i pozitivnější věci než vypálení izraelské ambasády v Káhiře, hněv Turecka a jednostranné vyhlášení Palestiny.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].