Šetřit, nebo utrácet?

Mají vlády pod tlakem dluhové krize šetřit, kde se dá, nebo naopak svými výdaji podpořit ekonomický růst? To první oceňují investoři, protože nižší dluhy znamenají bezpečnější dluhopisy států, které investoři po celém světě kupují. To druhé vítají občané, pro něž šetření znamená riziko ztráty práce, vyšší daně, horší veřejné služby, nižší sociální dávky. Také řada ekonomů, zejména těch levicovějších, vyzývá k opatrnosti v umazávání státních schodků. Navíc mocnou posilu získal tento tábor minulý týden – k obezřetnosti při fiskální restrikci vyzvala politiky šéfka Mezinárodního měnového fondu (MMF) Christine Lagardeová. Ta v rozhovoru pro německý Der Spiegel naznačila, že nová slabá data o vývoji ekonomik znamenají, že země, které si to mohou dovolit, by měly rozjezd hospodářství podporovat, a nikoli jej brzdit.

To, že svoji pravdu mají oba tábory, ale v praxi jejich doporučení jdou proti sobě, vidí každý. Přeneseno do řeči čísel: snížení schodku státních rozpočtů o jedno procento HDP přinese v průměru zpomalení ekonomického růstu o poloviční částku. Pokud tedy většina Evropy potřebuje zajistit „zhubnutí“ svých státních rozpočtů o několik procentních bodů, dá tím značný impulz pro zpomalení ekonomického růstu.

Na druhou stranu platí, že pokud finanční trhy ztratí víru ve zvládnutí dluhové situace…