Lidé s vkusem

Soused si natřel dům na modro a pořídil si v tržnici obraz s dívkou bez šatů. Sousedka má doma sbírku porcelánových psíků a cibuláčků, protože si potrpí na „takové ty blbinky“, jak tomu něžně říká. A tak dále, každý prostě má svůj vkus a je dobře, že pro něj má přesně vyhrazené území. Co se ale stane, když se mají sousedé shodnout, co je hezké pro všechny? Například když se má postavit nějaká budova z veřejných peněz, která bude sloužit všem? Čí vkus rozhodne?

Demokracie má pro ten případ nástroj. Povolat experty. Takzvané soutěže o návrh se sice nedělají moc často (více o tom na str. 61–63), ale mají se dělat všude tam, kde jde o to projevit dobrý vkus – když se vybírá grafický návrh, socha nebo projekt domu. V komisi pak sedí zástupci občanů, ale většinu a rozhodující slovo mají podle zákona odborníci. Jejich vkus je nadřazený vkusu občanů a sousedů. Ti jsou kvůli tomu ale často ukřivdění.

Je to dobře vidět, právě když jde o veřejné stavby. Kdykoli se rozhoduje o nějakém návrhu, občané a sousedé se zlobí. Stačí se podívat na internet na debaty, které zpravidla vypuknou, když se má v obci nebo městě stavět nějaká stavba, jejíž návrh vybrali odborníci. Píše se tam vždycky o krabicích a čmáranicích, lidé se zlobí, že se za jejich peníze bude…