Děti ke strojům

Do života zdejších dětí a jejich rodičů se má rozhodnutím úřadů vrátit jedno málem již šťastně zapomenuté velké drama. Populační úbytek způsobil, že se tu skoro každý absolvent základní školy již několik let bez nervů dostane na tu střední školu, kterou si vybere. Teď tomu má být konec. Kraje totiž chtějí škrtat místa na gymnáziích a lyceech.

31_jaros_R37_2011_s.jpgPohltí nás horší

„Cítil jsem se, jako by mi krajští politici dali facku,“ vzpomíná ředitel gymnázia v Rumburku Roman Kroutil na chvíli, kdy se dozvěděl, že jeho školu spolkne nedaleká střední zdravotnická škola a obchodní akademie. Dotklo se ho, že kraj nehledí na výsledky škol a horší má pozřít tu lepší. Přitom zatímco odborné škole děti rok co rok ubývají a maturitu tu neudělali čtyři z deseti studentů, zájem o gymnázium neklesá a jeho studenti nemají s maturitou problém.

Původně byl ředitel Kroutil plánu Ústeckého kraje spojit obě školy celkem nakloněn. Jeho škola sice žádné slučování nepotřebuje, každý rok nabírá jednu třídu víceletého a dvě čtyřletého gymnázia a s penězi, které dostává od státu na žáka, pohodlně vyjde, ale postoj kraje chápal. Zdravotnická a obchodní škola je čím dál prázdnější a spojení s námi jí pomůže, říkal si. Počet dětí, které v Česku opouštějí základní školy, totiž trvale klesá. Zatímco v roce 2003 jich bylo zhruba 140 tisíc, letos jen asi 110 tisíc. V příštích několika letech budou školy čelit ještě slabším ročníkům, pak přijdou znovu ročníky o něco silnější. Ale ne o mnoho, za pět let mohou školy počítat jen s přibližně stejným počtem nastupujících studentů jako letos. Jenže byly stavěny na silné ročníky „husákových dětí“ sedmdesátých let, dnes jsou naplněny jen z nějakých 65 procent.

Ředitel Kroutil sedl a sepsal projekt, v němž navrhl, jak by mohla spojená instituce ušetřit a přežít. Vycházel přitom ze zájmu dětí a rodičů o jednotlivé obory. „Obor ošetřovatel se loni vůbec neotevřel, letos o něj bylo jen deset zájemců. Nemá smysl ho držet,“ popisuje ředitel svoji vizi. „Ani o obchodní akademii nebyl zájem, ve třídě má letos jen osmnáct dětí, navrhoval jsem zachovat ekonomické lyceum a akademii zrušit. Stejný obor nabízejí jen o deset kilometrů dál, ve Varnsdorfu.“ Počet dětí přijímaných na gymnázium měl podle něj zůstat beze změny. Úspora by stála za to, škole by místo dnešních čtyř budov stačily jen tři.

31B_jaros_varianta01_R37_20_s.jpgBomby pro zastupitele

Jenže radní Ústeckého kraje si vybrali konkurenční projekt ředitele zdravotní školy a obchodní akademie Milana Jirsáka. Ten chce zachovat všechny dnešní obory, a radní ho proto označili za kvalitnější. Důvod? Správci kraje odborné školy a učební obory pokud možno omezovat nechtějí. Naopak plánují, že seškrtají místa na žádaných gymnáziích.

Rumburský příběh není zdaleka ojedinělý, podobně to probíhá ve většině krajů. Jen namátkou: proti tomu, aby jejich gymnázium pozřela obchodní akademie, se bouří studenti v Děčíně a po sérii demonstrací spouštějí webové stránky, kde mohou lidé psát vzkaz zastupitelům. „Chceme je bombardovat, chceme, aby ze všech stran slyšeli: Zastavte slučování škol,“ říká student druhého ročníku gymnázia a duše protestů Jan Papajanovský. Hluk možná zaslechnou i v Liberci, kde se krajští představitelé chystají kompletnězrušit tři gymnázia; ostatních pětatřicet středních škol, často poloprázdných, čeká jen zeštíhlení. Podobně radikálně se chystá Jihomoravský kraj zasáhnout proti svým lyceím; podle hejtmanova náměstka Stanislava Juránka (KDU-ČSL) se totiž provinila tím, že „splynula s gymnázii, nabízejí všeobecné vzdělání a nepřidávají odbornost“.

Jednoduše řečeno, v Česku se na pozadí klesající demografické křivky a příliš bujné sítě škol rozhořel spor o to, jak má vypadat vzdělávací systém. Jaký má být poměr mezi všeobecným, odborným a učňovským vzděláváním? A kdo ho má určovat: politici, nebo děti a rodiče svým zájmem? Pro možnost číslo jedna hlasuje většina krajských politiků a ministr Josef Dobeš (VV), pro „zájmovou“ variantu školští teoretici a především – alespoň co se možností volby pro jejich vlastní rodinu týče – většina rodičů a dětí.

Učňovské mýty

Snad každý má v živé paměti, jak dramaticky rodiny ještě nedávno prožívaly přechod dítěte ze základní na střední školu. Míst na žádaných gymnáziích bylo málo, také poptávka po některých typech odborných škol byla vyšší než nabídka. Na řadu dětí zbylo jen učiliště. O osudu neúprosně rozhodovalo pár hodin u přijímací zkoušky. Noviny každé jaro přinášely příběhy dětí, kterým jejich vzdělávací přání nevyšlo. Žádný z politiků neměl vůli situaci změnit, někteří – asi nejvíc ministr školství Eduard Zeman (ČSSD) – naopak razili teorii, že tak je to v pořádku. Dětem a rodičům však vyšel vstříc samovolný vývoj. Do škol začaly nastupovat méně početné ročníky a z jarního přijímání na střední školy se stala celkem příjemná událost. Výraznější přetlak hlásí jen víceletá gymnázia, ale kdo neuspěje, může nastoupit na gymnázium čtyřleté. Nabídka a poptávka po tomto druhu studia je v současné době přibližně vyrovnaná.

Problém ale začalo mít ministerstvo, které školy normativem na žáka platí, a především kraje, jež musejí doplácet za prázdné židle tak, aby škola, i když o ni není velký zájem, přežila. Ministr Dobeš proto kraje vybídl, ať s prázdnými kapacitami něco dělají. Krajští politici vesměs usoudili, že nepůjdou nejjednodušší cestou, tedy uzavřením nebo sloučením institucí, které zejí prázdnotou. Rozhodli se, že když už zasahují do sítě škol, zasáhnou i do poměru mezi všeobecným vzděláním, odbornými maturitními školami a učni. Jak ukazují zmíněné příklady, politici napříč kraji se shodli, že omezit je třeba nabídku gymnázií, případně lyceí.

Plány krajských radních na omezování dětí v jejich ambici dosáhnout podle svých možností co nejvyššího všeobecného vzdělání znějí ve světle statistik a mezinárodních srovnání překvapivě. Podíl žáků ve všeobecném středním vzdělání (gymnázia a lycea) máme velmi nízký, něco přes 20 procent, v zemích OECD tento typ škol navštěvuje v průměru dvakrát více dětí. Naopak učňů máme více, než je obvyklé. Přitom právě učni jsou v rychle se měnícím světě dost zranitelnou skupinou, úzká specializace a nedostatek obecnějších dovedností jim brání pružně reagovat na trh práce. Proč přes tyto skutečnosti chtějí krajští politici omezovat právě všeobecné vzdělávání? „Musíme uchovat obory, o které mají podnikatelé zájem,“ říká jihomoravský náměstek Stanislav Juránek. „Kdyby se přihlásilo jen šest klempířů, přesto obor udržíme. Chceme zachovat odbornost, která má smysl.“ Jako důkaz zájmu o řemesla uvádí kominíky, kteří se vyrojili poté, co jim změna zákona přihrála možnost vydělat. „Máme třicet nových kominíků, skoro všichni jsou inženýři,“ říká Juránek. Jenže – není to právě důkaz toho, že vzdělaný člověk si příležitost najde? Náměstek Juránek to vidí jinak: „Já se spíš ptám, jestli ti lidé opravdu měli tak dlouho studovat za peníze státu, když by jim stačil výuční list.“

Podobná úroveň argumentace zaznívá i v jiných krajích. Například ústecký radní Petr Jakubec debatu o tom, že všeobecný základ dává lidem větší šance, utíná hned v počátku. „Čemu říkáte všeobecný základ?“ ptá se. „Ten už přece děti mají ze základní školy, ne?“ Jakubec míní, že bez dostatečného počtu učňů a technicky vzdělaných středoškoláků zkrachují podnikatelé a zkolabuje národní hospodářství. „Nechceme, aby ubyli řemeslníci, kteří vytvářejí národní důchod,“ říká. Takže místo rodičů a samotných dětí by Jakubec šil strukturu vzdělávacích potřeb podle přání podnikatelů. „Dnes si vybírají děti, co budou studovat,“ říká. „Má být na zaměstnavatelích, aby ti řekli, které obory budou pro kraj dobré.“ Podobně argumentuje také náměstek Libereckého kraje pro školství Radek Cikl (ČSSD). „Tenhle kraj už dvě stě let živí průmysl a bude to tak i do budoucna,“ říká. „Techniky budeme potřebovat víc než gymnazisty.“

Znovu bych tam nešel

Statistiky také říkají, že právě lidé bez maturity jsou nejvíce ohroženi nezaměstnaností. Mezi roky 2003 a 2009 jich bylo bez práce v průměru 6,6 procenta, stejný osud postihl 4,5 procenta maturantů a jenom 2,1 procenta lidí s vysokoškolským diplomem. „Ano, to je pravda,“ připouští radní Jakubec. „Ale ještě hůř na tom bude gymnazista.“ Argument, že bude s největší pravděpodobností pokračovat ve studiu na vysoké škole, Jakubce nepřesvědčuje. „Co když na ni nebude mít?“ říká. „Přece jen část lidí má na to, aby pokračovala na vysoké škole.“

Všeobecné středoškolské vzdělání má být podle něj jen pro elitu. „Na gymnázia dnes nastupují klidně čtyřkaři, kteří by před několika lety neměli šanci,“ říká Jakubec, aniž by ale tento názor dokázal podložit konkrétními příklady. „Navíc gymnázia nevychovávají děti pro technické vysoké školy, rozvíjejí hlavně humanitní vzdělání,“ říká. „Společnost ale technicky vzdělané lidi potřebuje především.“ Radní Jakubec míní, že kraj může zasáhnout třeba tak, že stanoví, jaký prospěch musí dítě mít, aby ho gymnázium mohlo přijmout.

Všechno to ale stojí víceméně na pocitech: radní nedisponují žádnými čísly ani studiemi vývoje, nevědí, jaké budou „potřeby podnikatelů“ v regionu za pár let. Studie Více učňů prosperitě naší země nepomůže, kterou zpracovala společnost Scio, uvádí, že právě učni často litují, že nešli na maturitní obor. Při možnosti opakované volby by si podle studie skoro polovina z nich raději vybrala maturitní studium. Hlavně proto, že neumějí, co trh žádá – cizí jazyky a informační technologie. Dvě třetiny vyučených to pak řeší tak, že jdou po učilišti na „nástavbu“. Není divu, vyučení mají totiž nízké platy. Nebojí se radní hněvu rodičů a dětí, které chtějí dosáhnout na co nejvyšší vzdělání? „My jim nic nezakážeme ani nenařídíme,“ říká Jakubec. „Je to normální soutěž a buď v ní dítě uspěje, nebo neuspěje. Každý se přece může přihlásit, kam chce, a když bude mít dost nadání, tak se tam dostane.“

Podle Tomáše Feřteka ze společnosti EDUin je snaha krajů pomoci učilištím absurdní. Za nezájem si totiž mohou do jisté míry sama. Měla by přistoupit na fakt, že se doba změnila, a nabízet více obecně použitelných a méně úzce specializovaných předmětů. Odbornou specializaci by měla nabízet jen v krátkodobých kurzech a ty by měla více otevřít veřejnosti. Řada starších lidí má totiž chuť získat v přiměřeně krátkém kurzu certifikát kuchaře, elektrikáře či krejčové.        

Zda se plány krajů od příštího září uskuteční, závisí na tom, jak bude reagovat veřejnost. Třeba studenti děčínského gymnázia v čele s Janem Papajanovským jsou rozhodnuti bouřit se a hledat spojence mezi politiky tak dlouho, dokud plán na sloučení své školy s obchodní akademií nezastaví.