Poučení z Fukušimy

Čím delší doba nás dělí od jaderné havárie ve Fukušimě (brzy to bude půl roku), tím více zarážejících podrobností se dozvídáme. Firma Tepco, provozovatel elektrárny, se snažila utajit, co mohla. Státní úřady odmítaly zveřejnit skutečný rozsah katastrofy. Během krize nikdo s nikým nespolupracoval: premiér Kan se obklopil nekompetentními poradci, kteří jaderné problematice nerozuměli. První schůzka mezi ministry vlády a představiteli Tepca proběhla až deset dní po katastrofě, a nebýt amerického tlaku, neuskutečnila by se ani tehdy.

Pojďme na sever

Vůbec nejhorší ale je, že úřady ignorovaly varování počítačového modelu, který ukazoval, že se radioaktivní mrak hnaný větrem rozšiřuje na severozápad za hranice dvacetikilometrové evakuační zóny. Spousta evakuovaných se kvůli tomu vydala špatným směrem. Například tisíce obyvatel města Namie zamířily na sever, aniž by se jim dostalo jakýchkoli instrukcí z Tokia, a pod vedením starosty doputovaly přímo do centra mraku. Děti si tu pak v evakuačním centru hrály pod širým nebem, rodiče používali k vaření vodu z potoka.

Jeden z nižších vládních poradců, profesor Kosako z Tokijské univerzity, přední expert na radiaci a odborník na důsledky Černobylu, se zoufale snažil odpovědná místa přesvědčit, aby se počítačovým modelem řídila.…