Dlaně hore

Američtí republikáni by svoje české kolegy z pravice nejspíš prokleli – zatímco za velkou louží konzervativci své ideologii „nezvyšovat daně“ téměř obětují stabilitu Spojených států, v Česku se takto na krev nejde. Naopak Nečasova vláda začíná tímto směrem čím dál tím víc pokukovat. Takže i když je to s rozpočtem drama vždycky, letos se máme obzvlášť na co těšit.

26B_R31_2011_s.jpgKlikni a ušetři

Boj o státní rozpočet sice naostro vypukne, až se ministři vrátí z vládní dovolené, ale i koaliční debata nad základními obrysy byla tak bouřlivá, že pro rozpočtový rámec nakonec dva ministři Věcí veřejných na vládě nezvedli ruku. A nejen bouřlivá – pro vnějšího pozorovatele také nepřehledná. Ze dne na den létaly daně sem tam o procenta, rozpočty ministerstev o miliardy.

Detailní parametry se ještě mohou měnit, ale základní směřování známe – kvůli navýšení důchodů, k němuž musí kabinet přistoupit po výroku Ústavního soudu, a rovněž velké skupině lidí, které krize dotlačila do předčasné penze, příští rok prudce porostou náklady na důchody. A zatímco řada konkrétních položek rozpočtu se ještě může změnit, základní recept, jak tyto nové náklady pokrýt, už Nečasův tým našel. A je to nástroj, o němž se někteří vládní politici dušovali, že jej nikdy nepoužijí: vydělávat do rozpočtu více peněz zvyšováním daní.

Nijak masivní pochvalu za to ovšem kabinet nesklízí. Řada ekonomů se totiž domnívá, že existují vhodnější cesty. Zaprvé proto, že český stát má v současné doběpříjmy relativně vysoké. „Vybíráme dostatečně peněz na to, abychom uživili malou, otevřenou ekonomiku, jako je ta česká,“ říká třeba Jan Procházka, analytik společnosti Cyrrus a člen Národní ekonomické rady vlády (NERV). Lze to vidět i na mezinárodním srovnání – v analýze Mezinárodního měnového fondu zveřejněné letos na jaře kupříkladu příjmy českého státu vycházejí v porovnání s ostatními rozvinutýmizeměmi poměrně vysoké. Sice nejsme na jednapadesáti procentech HDP jako Švédsko, ale s jednačtyřiceti procenty máme větší objem příjmů než nejvyspělejší země světa, kterým obvykle připluje do státní kasy kolem pětatřiceti procent HDP. A když stát vybere méně, než čekal, má se místo zvyšování objemu postarat, aby mu příjmy neunikaly třeba v šedé ekonomice, a ekonomickou kondici stimulovat „prorůstovými opatřeními“. Navíc existují příklady zemí, které k ozdravění veřejných financí zvyšování příjmů nepotřebovaly – třeba Finové se ve svém rozpočtu z minusu dostali do plusu, aniž by zvýšili příjmy (ty dokonce ještě mírně klesly), razantně naopak naložili s výdaji.

Jenže s výdaji je v Česku stále potíž. Jednak pořád čekáme na kroky, díky nimž by bylo možné ušetřit desítky, ne-li stovky miliard korun. Zejména tak, že by stát hospodařil efektivně a průhledně. Před čtyřmi lety tento list napsal, že státní rozpočet je „neprůhledný, nesrozumitelný a neefektivní“. A od té doby se nic zásadního nezměnilo – jde stále o nepřehledný a značně obecný dokument, kde se pod nesrozumitelnými názvy skrývají miliardové položky. A zbytečně unikají obrovské peníze. Lidové noviny kupříkladu minulý týden zjistily, že ministerstvo vnitra využívá telekomunikační služby za čtyři roky staré ceny, na trhu ovšem od té doby ceny klesly až o polovinu.

Před měsícem proto navrhl NERV po vzoru Velké Británie „rozklikávací rozpočet“, kdy by bylo na internetu možné dohledat, za co přesně které ministerstvo utrácí. „Bez zprůhlednění rozpočtu se stabilizace veřejných financí jednoduše nedá udělat,“ tvrdí analytik Raiffeisenbank a autor rozklikávacího rozpočtu Aleš Michl. Kolik by se tak ušetřilo, nemáme přesně spočítáno; přesná čísla zatím nemají ani Britové, Michl tuzemskou úsporu odhaduje až na sto padesát miliard korun.

„Rozklikávací rozpočet zavedeme ještě v tomto volebním období,“ slibuje premiér Petr Nečas. Počítá se s ním ve Strategii konkurenceschopnosti z dílny ministerstva průmyslu a obchodu a NERV, kterou by měla vláda schválit během srpna. Zní to nadějně, ale je také třeba dodat, že stejné sliby padly během posledních let bez konkrétního výsledku mnohokrát. Zatím je proto jisté jen to, že kromě neprůhlednosti budou výdaje příští rok i skoro stejně objemné – vláda se zatím dohodla na tom, že každé ministerstvo uspoří na svých provozních nákladech procento a půl. Podle ekonomů málo, podle ministra financí Miroslava Kalouska maximum možného, k čemu může své vládní kolegy dotlačit.

Pozor, rozlet

Samotná podoba vládních návrhů ovšem příliš špatných známek nedostala. Česku ji pro stabilizaci rozpočtů doporučují mezinárodní organizace typu OECD a o rezervách, které existují právě na příjmové stránce, se taky mluví léta.

Kupříkladu majetkové daně (daň z nemovitosti) máme jedny z nejnižších v Evropě, jinde bývají pro rozpočty stabilním a poměrně velkým zdrojem příjmů. Stále rozšířenější pak jsou třeba „daně z hříchu“ – třeba Dánové speciálně daní sladké nápoje, zmrzlinu či čokoládu. Značné rezervy pak představuje řada daňových výjimek – ministerstvo financí loni zveřejnilo studii, podle níž celkový objem úlev přesahuje sto dvacet miliard korun, které by tedy státní kasa získala, pokud by se úlevy zrušily.

Z balíku možností zatím vláda vsadila na jistotu, kterou jsou podle ekonomů změny v dani z přidané hodnoty (DPH). Spodní sazba se příští rok vyhoupne z deseti na čtrnáct procent a horní zůstane na dvaceti. Již dříve dohodnutý koaliční scénář pak předpokládá, že s nástupem roku 2013 bude zavedena sjednocená sazba sedmnáct a půl procenta. Ekonomové nemají větší námitky – sázkou na jistotu je tento krok proto, že jde o „výnosný daňový zdroj“ a pak tato daň jako všechny nepřímé daně méně kolísá v nestabilních ekonomických časech. „Naše příjmy jsou dnes závislé především na přímých daních, a my jsme viděli během poslední recese, jak jsou citlivé na vývoj ekonomiky,“ říká ekonom ČSOB Petr Dufek. „DPH tolik citlivá na ekonomický cyklus není.“

Námitky nicméně mají občané. Podle nedávného průzkumu CVVM jich s plánovanými změnami DPH nesouhlasí dvě třetiny. Dopady na lidi by ovšem neměly být nijak zničující – jak totiž spočítali ekonomové think tanku IDEA, fungujícího v rámci CERGE-EI, sjednocení sazby, k němuž by mělo dojít napřesrok, by mělo z dlouhodobého příjmu průměrné domácnosti ukrojit měsíčně ani ne procento, necelé dvě stovky. Rodinám s dětmi navíc pomohou kompenzace (sleva na dani za dítě), které vláda chystá. Na druhou stranu tato daň zasáhne nejchudší lidi, protože žijí v domácnostech bez stálého příjmu či mají příjem velmi nízký, a tudíž pro ně sleva na dani neplatí.

Kromě sázky na jistotu se ovšem vláda chystá i k riskantnějšímu rozletu – Miroslav Kalousek plánuje odstranit zmiňované daňové výjimky a nerovnost v daňovém zatížení mezi zaměstnanci a živnostníky. Nyní živnostníci či osoby samostatně výdělečně činné operují s tzv. výdajovými paušály – z ročního výdělku si část odečtou a daň platí jen z toho, co zbude. Jenže v Česku jsou výdajové paušály až osmdesátiprocentní (v případě řemeslníků či zemědělců), což je podle ekonomů světová rarita. Kalousek chce paušály zachovat, ale snížit je. Za tento návrh sice sklidil pochvalu od ekonomů, ale koaliční partneři – zejména ODS – a zájmové skupiny živnostníků se naopak mračí. Stejně jako u daňových výjimek i tady lze očekávat silný tlak zájmových skupin, jichž by se změny dotkly, který podobné pokusy v minulosti téměř vždy zabrzdil.