Velký zlatý Sauvignon

Má úžasnou chuť a zvláštní kombinaci vůní černého bezu, rybízu a kopřiv. Sedmačtyřicet znalců se proto teď v létě rozhodlo udělit mu titul celosvětově nejlepšího vína v kategorii Sauvignon. Šťastným výrobcem oceněného moku je moravský vinař Marek Líbal z Horních Dunajovic nedaleko Znojma. Cenu získal na proslulé výstavě vín International Wine Competition v San Francisku, obklopený nevídanou konkurencí: jen v jeho kategorii převalovala porota po patře téměř dvě a půl stovky vzorků z devětadvaceti zemí světa včetně vinařských velmocí typu Francie, Itálie či Španělska.

40_R30_2011_s.jpgKombinace všeho

„Je to taková stvrzenka, že děláme víno opravdu dobře,“ říká Marek Líbal. Jenže v čem to „opravdu dobře“ vězí, když jenom z Česka získalo na sanfranciské výstavě stříbrných a bronzových medailí dalších osmdesát vinařů, ale jen tu jednu jedinou tzv. velkou zlatou získal právě on? „Asi taková kombinace všeho dohromady: vínu se věnujeme celý život, žijeme ve zvláštním koutu země s unikátním podnebím a k vínu přistupujeme s pokorou,“ vysvětluje Marek Líbal. Navíc prý jde i o praktické zkušenosti: s vínem totiž začínal už jeho dědeček jako drobný zemědělec. I když vedle malého políčka a několika kusů dobytka pečoval vlastně jen o pár keříků révy, přesto víno v rodině Líbalových časem nad vším zvítězilo. Po vstupu do místního JZD se totiž jeho syn Josef – otec Marka – ponořil do tajů vinařského umění až po uši: v šedesátých letech minulého století vystudoval vinařskou školu a začal pracovat na vinicích místního družstva. „Strašně moc mě to zajímalo, je to úplná alchymie a věčné dobrodružství. Vždyť každý rok je úroda úplně jiná podle toho, jak se přírodě zamane. Jednou je víno kyselejší, jindy sladší, někdy chutná po medu, jindy po ovoci. Vy mu tak musíte pečlivě naslouchat a všechno zvládnout. Jiná kategorie než dobré víno prostě neexistuje,“ říká dnes šedesátiletý Josef Líbal. Postupně vedle pěstitelských fines v rámci družstva začal ve svém sklípku také ze všemožně získaných hroznů vlastnoručně vyrábět i první desítky litrů svého vlastního vína. „Šlo vlastně jenom o to sejít se s přáteli a debatovat o něm třeba i pět hodin,“ usmívá se pan Líbal.

Po revoluci ale už svým kamarádům nabízel ochutnávku z tisíce litrů a zároveň i úspěšně šéfoval družstevním vinicím, které se rozrostly na stohektarový gigant. „A tehdy nás to vlastně napadlo: rodina od družstva, které je hned za rohem, odkoupí hrozny a bude z nich vyrábět víno pod svojí vlastní značkou,“ vypráví. Nápadu se ujal syn Marek jako – jak jinak – čerstvý absolvent vinařské školy, který měl však přece jen už úplně jiné možnosti, jak vnikat do tajů co do technologie hodně komplikovaného řemesla. Hned po škole se totiž vydal na zkušenou do Rakouska a odtud si prý přivezl něco jako „podnikatelskou odvahu“. „Do té doby jsme si jenom tak přivydělávali a náš rozvoj spočíval jenom ve skupování sklípků po vesnici,“ líčí. A i tak to bylo hodně dobrodružné: v jednom se ručně lisovalo a kvasilo víno, ve druhém se plnilo do lahví, ve třetím se skladovalo a tak celá rodina přebíhala stovky metrů v zimě v létě z jednoho do druhého a snažila se stíhat vzrůstající objednávky. „Tak jsem si vzal úvěr a na místě starého domku postavil plně profesionální automatizovaný provoz,“ vzpomíná na svůj první podnikatelský krok v roce 2003 Marek Líbal.

Dnes tak má rodinná firma – ve které pracuje i maminka paní Jitka – produkci kolem padesáti tisíc litrů vína ročně. Na tom by samozřejmě nebylo nic až tak zvláštního a velikostí produkce by Líbalovi byli prostě jen jedni ze stovek zdejších malých vinařství. Jak ale říká Marek: „Nejde o množství litrů, ale o to, jak se k vínu chováte a jak s ním umíte nakládat. Kvalita je v našem oboru tou největší hodnotou a kdo ji má, ten si může i určovat cenu – a to směrem nahoru.“

Svůj strhující úspěch v zámoří Líbalovi chápou jako pobídku do budoucna, třeba jak vylepšit zdejší distribuční síť či jak se dostat na trh do zahraničí. „Jinak ale chceme zůstat pořád tím malým rodinným vinařstvím jako dosud,“ vysvětluje Marek Líbal. „Máme tak lepší šanci ručit za kvalitu toho, co děláme.“