Je skoro k smíchu vzpomínat, jak si čeští politici oddychli po schválení Lisabonské smlouvy. Premiér, ministr zahraničí a další odmítali tehdy otázky po budoucnosti EU s tím, že teď máme konečně se změnami na pěknou řádku let pokoj. Jsme o pouhé dva tři roky dál a Unie zažívá prudké změny s Lisabonskou smlouvou minimálně srovnatelné. A nevyhne se jim ani Česko, byť se o to všemi silami snaží.


Co je lepší?
Dění kolem nás opravdu pádí těžko uvěřitelnou rychlostí. Koho by předloni napadlo, že budeme v jednu chvíli čelit zániku eura a platební neschopnosti americké vlády? Evropští lídři jsou kritizováni za nicnedělání, právě paralelně probíhající rozpočtová krize v USA a EU ale nabízí zajímavé srovnání. Evropské unii se dlouhá léta vytýká demokratický deficit, odtažitost od voličů. Naproti tomu americký Kongres je vzorem demokratičnosti, kde se nálady v posledním okrsku státu Iowa přímo promítají do kongresového rozhodování. Ale jak se ukazuje v praxi, tohle úzké sepětí politiků s voliči nezaručuje, že je Kongres schopen řešit největší problém země. Spojené státy jsou politicky zablokované, naproti tomu politické rozhodování v EU se ukazuje jako průchodné. Není samozřejmě jisté, že to bude stačit k záchraně, nicméně evropští politici osvědčují…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu