Editorial: Mumbaí v Norsku

Po teroristickém útoku v indické metropoli Mumbaí (dříve zvaná Bombaj) v listopadu 2008 se začalo mluvit o novém druhu teroristického útoku – terorismus typu Mumbaí. Je obzvlášť nebezpečný, protože nevyžaduje až tak náročné plánování, přípravu a technologie. Spočíval v tom, že se několik teroristů se samopaly, puškami, ručními granáty rozptýlilo po městě a začali pálit po lidech. Takový koordinovaný útok na několika místech současně vyvolal obrovskou paniku a paralyzoval policii, která na něco takového nebyla cvičená. Najednou totiž nešlo jen o to zneškodnit střelce (i to je ale těžké), ale sehnat rychle potřebné informace, o co se vlastně jedná, kolik je útočníků, jak jsou vyzbrojeni, kde všude se pohybují. Útok v Mumbaí trval téměř tři dny, vyžádal si 164 životů a minimálně tři stovky zraněných.

Pro policii na celém světě byl černou můrou, nepříjemnou otázkou, kde jinde se něco podobného objeví. Asi málokdo přitom čekal, že se tak stane v nenápadném, po mnoha stránkách téměř vzorovém Norsku. Do sobotní uzávěrky Respektu nebyla známa klíčová informace, a sice jestli viníkem je solitér, nebo teroristická skupina. Jinak ale norský útok nese rysy toho z Mumbaí: napřed bombový útok na vládní úřady v centru města, odvedení pozornosti policie, a pak o něco později úder na zcela jiném místě. Policie v takové situaci potřebuje přeorientovat pozornost jinam, rozložit síly a jinak plánovat své kroky. To nějaký čas trvá a čas je přesně to, oč hrají útočníci, kteří vědí, že nemohou vyhrát, jejich cílem je napáchat co nejvíce škod.

Nad chladnokrevnou, tváří v tvář provedenou vraždou víc než osmdesáti teenagerů na malém ostrůvku, odkud nebylo úniku, zůstává rozum stát. Byl ovšem tak dobře rozmyšlen, naplánován a proveden, že se nechce věřit, že by mohlo jít o výplod psychicky nemocného člověka, který není schopen nést za své činy řádnou odpovědnost. To všechno ale bude předmětem vyšetřování, protože vrah se zcela neobvykle nechal chytit a zatknout (možná s vědomím, že při absenci trestu smrti norský kriminál není až tak tragické místo k životu).

Důležitou věcí je tedy samozřejmě i motiv. Na začátku se mluvilo o islamistech mstících se za účast Norska v Afghánistánu a karikatury Muhammada. V sobotu po zatčení vraha to ale vypadalo na člověka nebo lidi s ryze domácími nacionalistickými ultrapravicovými motivy, konkrétně msta levici za vstřícnost vůči cizincům. To by pro Skandinávii, ale i zbytek Evropy nebyla neznámá agenda. Otřesné norské události ji ale posouvají do zcela nové fáze.

MAREK ŠVEHLA