Komu svědčí střídavá péče

Když se rodiče při rozvodu neshodnou, kdo z nich bude mít v péči společného potomka, zvolí soudce střídavou péči. Tedy týden u mámy, týden u táty. Aktuální novela zákona o rodině má vcelku revoluční potenciál změnit zdejší zažitou praxi – devadesát procent dětí u nás končí po rozvodu v péči matky, což se nelíbí mnohým otcům. Změna vypadá na první pohled přitažlivě a demokraticky. Ve skutečnosti ale problémy rozvedených rodin řeší natolik necitlivě a mechanicky, že může nejvíc uškodit těm, koho by měla chránit – dětem.

Volba

Střídavá péče má přitom své kvality a kouzlo. V případě dobře spolupracujících rodičů s pružnými pracovními úvazky, kteří jsou schopni se konstruktivně dohodnout, kdo zaplatí synovi nové lyže, jak velké má mít kapesné a kolik hodin smí denně strávit u počítače, vyniknou její výhody (intenzivní kontakt s oběma rodiči) a zmenšují se rizika.

Pendlování mezi dvěma domácnostmi je ovšem velmi křehký model, který se v případě nesouladu může velmi snadno změnit v praxi, jež dítě poškozuje. Žít ve dvou vzájemně nevraživých a nekomunikujících světech s rozdílnými pravidly, kdy ani jeden z nich není dostatečně stabilní pro základní sebeidentifikaci, je pro dětský vývoj schizofrenická situace.