Editorial: Šťastní v paneláku

Až půjdou za pár týdnů na pražském Jižním Městě děti poprvé do školy, žádné asi nenapadne, že před čtyřiceti lety tu ještě byly jen pole ovsa a louky. Právě 1. září 1971 se do hlíny v okolí vesniček Háje a Chodov poprvé zakously buldozery a začala stavba největšího panelového sídliště v Československu. Jižní Město se se svými haldami, rozbitými chodníky a obskurní betonovou výzdobou stalo námětem slavného depresivního filmu Panelstory, kolébkou českého hip hopu a jedním ze symbolů bezútěšnosti Husákova socialismu.

Jedním z nejvýraznějších urbanistických překvapení porevoluční éry pak bylo zjištění, že Češi ze svých často proklínaných sídlišť neprchají. Na prstencích kolem velkoměst nezačala vznikat ghetta chudiny, jak prorokovali sociologové znalí západní praxe. Naopak. Měšťané obecní paneláky vykoupili do osobního vlastnictví, zateplili je, natřeli pastelovými barvami a pochmurná prostranství mezi nimi se zazelenala a ožila. Na socialistických sídlištích dnes spokojeně žije střední třída stejně jako před čtvrtstoletím.

Karolína Vránková v hlavním tématu tohoto čísla (Krásné nové králíkárny, str. 52–58) přináší další překvapení. Češi nejen že na své staré paneláky nedají dopustit, ale dokonce si pořizují nové. Bytové komplexy, které v poslední dekádě rostou v každé proluce i na polích za městem, se totiž svým panelovým předchůdcům až nepochopitelně podobají. Jistě, na první pohled budí dojem větší barevnosti a stavebním materiálem bývá častěji ytongová tvárnice než typizovaný panel. Ale pod touhle slupkou najdete velmi podobné dispozice bytů, stejně stísněné toalety, stejnou unifikovanost, nedostatek fantazie a na dřeň osekané výrobní náklady, kvůli nimž se novostavby podobají jako vejce vejci.

Čím to je? V případě jakéhokoli jiného výrobku či služby konkurenční prostředí nechalo vyrůst pestré nabídce a obchodníci se předhánějí v tom, jak zaujmout čím dál náročnějšího zákazníka. V bydlení jsou ale tuzemci stále nenároční a spokojení s mírně inovovanou panelákovou klasikou.

Pohodlné časy developerů ukončila až krize. Byty se přestaly prodávat a kdo chce dnes uspět, musí se snažit mnohem víc. Což je příjemné zjištění nejen pro toho, kdo shání byt, ale i pro toho, kdo chodí jen tak kolem.

Vážené čtenářky a vážení čtenáři,

příjemné čtení vám přeje

Petr Třešňák,

zástupce šéfredaktora