My školu nedáme

Jan Papajanovský má za sebou nejdobrodružnější konec školního roku ve svém životě. A jeho spolužáci s ním. Když se zhruba před měsícem dozvěděl, že se jeho gymnázium má podle rozhodnutí ústecké krajské rady sloučit se sousední obchodní akademií, byl to docela šok: šestnáctiletý student na výbušnou zprávu narazil náhodou v místním tisku. On i jeho spolužáci měli jen pár týdnů na to, aby zareagovali. A stálo to jen na nich, protože vedení školy se k protestu proti rozhodnutí krajských politiků stavělo velmi vlažně. Energie šestnáctiletých dětí ale nakonec strhla i dospělé.     

42A_jaros_varianta_R28_2011_s.jpgNedává to smysl

Zpráva o slučování škol v Děčíně přišla právě ve chvíli, kdy většina tříd vyráží na výlety a všichni ze všeho nejvíc myslí na prázdniny. „Ta arogance, s jakou se o konci naší školy rozhodlo, mě hodně naštvala. Jak je možné, že jsme se to dozvěděli jen tak mimochodem?“ vysvětluje Papajanovský, kde vzal energii na organizování protestů. S pomocí organizační průpravy skautského vedoucího začal jednat prakticky ihned. Zmobilizoval spolužáky ze školní rady, společně sepsali petici, roznesli ji po třídách a vyvěsili na Facebook. Díky tomu se k šestnáctiletým studentům rychle připojili lidé ze starších ročníků, kteří si vzali na starost organizaci protestní demonstrace. Jeden z absolventů gymnázia zase díky kontaktům na univerzitě sehnal podporu od celebrit typu Tomáše Halíka nebo Martina Hilského. Takže během tří týdnů se zpráva o zatím pečlivě utajovaném sloučení dvou škol roznesla po celém Děčíně.

Pro nezúčastněného pozorovatele se nemusí jednat až o takové drama. Sloučit školy neznamená vždy tragédii a i děčínský plán má rozumné rysy (počítá se v něm třeba s tím, že v budoucnu v centru Děčína vznikne středoškolský kampus), ale studentům šlo o něco jiného. „Nejdřív nám nic neřekli. Nikdo se nás na nic neptal. Od kraje teď slyšíme, ať jsme v klidu, že sloučení škol přinese finanční úspory a vyšší kvalitu vzdělání,“ říká Jan Papajanovský. „Jenomže vůbec není jasné, jak by se to mělo stát a proč se to má stát.“ Obě školy by podle plánů kraje měly mít i nadále stejný počet žáků a stejné učitele, jediná změna je, že by měly spadat pod jednotné vedení. „Ta akce mi vůbec nedává smysl,“ dodává Papajanovský. 

Studenti měli ve své touze po informacích těžkou pozici – konspirativní atmosféře podléhal zpočátku i jejich vlastní ředitel Václav Lešanovský. Muž v důchodovém věku se o plánu kraje sloučit jeho školu s obchodní akademií dozvěděl už na konci minulého roku a vyjádřil se k němu zamítavě se stejnými výhradami, jaké mají studenti: není jasné, jaké benefity slučování přinese. Na škole ale o všem informoval jenom kantory s žádostí, aby informaci dál nešířili. „Na kraji mi dali jasně najevo, že si nepřejí, abych ty informace dál šířil,“ říká Lešanovský. Bez váhání uposlechl, prý v domnění, že když dal úřadu jasně najevo, že je proti, ke slučování nedojde. „Navíc pak z kraje nepřicházely žádné další informace,“ vysvětluje Lešanovský, proč dospěl k závěru, že celou věc může uložit k ledu. „O různém spojování škol se tady mluví už pět let. A nikdy se to naší školy nedotklo,“ dodává.

Nerozhodnutí

Touha držet všechno pod pokličkou však ředitele neopustila ani poté, co se letos ukázalo, že nejde jenom o řeči. Když studenti jeho školy uspořádali po Děčíně protestní třísethlavý pochod, aby na svoje téma upozornili co nejvíc lidí, vydal ředitel Lešanovský pedagogům „doporučení“, aby se demonstrace neúčastnili. „Nechtěl jsem, aby to na kraji vypadalo, že studenty zneužívám ve svůj prospěch,“ tvrdí Lešanovský. „Podle mého to byly zbytečné obavy,“ myslí si studentský vůdce Jan Papajanovský. Někteří kantoři se na demonstraci stejně vydali a společný postup dodal studentské akci ještě větší váhu. Což nakonec sám ředitel Lešanovský uznal a studenty na webových stránkách před jejich poslední demonstrací před ústeckým krajským úřadem veřejně podpořil. „Zbytečně jsem byl opatrný, dnes už bych postupoval jinak,“ říká Lešanovský.

Společné síly budou ještě potřeba. Zastupitelstvo kraje nakonec před dvěma týdny těsnou většinou slučování škol schválilo. Řada zastupitelů se ale zdržela, což studenti považují za naději do budoucna. Jan Papajanovský a jeho spolužáci si teď dají týden na strategické plánování a pak vyrazí přesvědčovat nerozhodnuté zastupitele, že slučování škol není podložené žádnými argumenty a že by se o něm mělo dát na zářijovém zastupitelstvu znovu hlasovat. A díky zkušenostem z posledního měsíce si věří, že po prázdninách se jim podaří zastupitele přesvědčit.