Když jsem na sklonku osmdesátých let viděl v Televizním klubu mladých skupinu Z kopce hrát píseň Učitel, bylo to pro mě zjevení,“ vybavuje si první setkání s brněnskou alternativní scénou šéf elektronického tria Midi Lidi Petr Marek. Pro tehdy čtrnáctiletého mladíka s intelektuálními sklony, který o rok dříve stejným způsobem objevil kapelu Oceán, to najednou byla avantgarda se vším všudy. „Byli divní, extrémní a jiní než vše, co jsem doposud znal. Nejsilnější byly texty Petra Váši plné chytrého existenciálna.“ Odtud byl jen krůček, aby se hudebník začal pídit po dalších kapelách z tehdy divokého Brna.
Dvacet let poté se k nim Marek se svými Midi Lidi vrací. Jejich digitálně pulzující interpretace skladby Na jih původně od kapely Dunaj totiž otevírá kompilaci Brzo na mě přijde řada věnovanou brněnským alternativním kapelám osmdesátých let. Třináct různých projektů – namátkou Květy, Bonus, Čokovoko, OTK, Longital nebo Dva – tu vzdává hold svým generačním předchůdcům. Co je však nejvíc potěšující, nejedná se o nějaký uměle vytvořený útvar stavící do kontrastu tehdejší a dnešní tvorbu. Kmotře projektu a někdejší pilné organizátorce koncertů Lence Zogatové se totiž podařilo najít na současné scéně kapely, které odkaz nové vlny logicky rozpracovávají a uvádějí jej do souvislostí nového tisíciletí.
Vlastní enkláva
„Generační pocit se v osmdesátých letech posunul v tom směru, že si musíme vytvářet vlastní enklávy a že s celým molochem nelze bojovat. Byli jsme také daleko ironičtější než autentické figury skutečného undergroundu předchozích dvou dekád,“ popisuje dobovou náladu brněnské scény výtvarník Vladimír Kokolia, který tehdy vedl minimalistickou, art rockem sedmdesátých let ovlivněnou kapelu E.
Všichni pamětníci se shodují na tom, že to byla právě zmíněná Lenka Zogatová, které se podařilo takovou enklávu vytvořit a udržet ji během končící normalizace v chodu. Kolem ní se soustředil okruh hudebníků z Dunaje, E, Petra Váši nebo Ještě jsme se nedohodli. Přes den pracovala v oficiální sféře jako dramaturgyně v kulturním domě Na Musilce, zároveň ale odvážným kapelám opatřovala nutná razítka od zřizovatelů, aby mohly legálně vystupovat. A když byl štempl nedostupný, po vesnicích v okolí Brna se uspořádaly tajné koncerty, jež vyvrcholily nepovoleným vystoupením zpěvačky Nico či newyorských Swans.
Zpětně slyšeno, největší půvab a originalita brněnské scény – potažmo celé české nové vlny perestrojkových let – vyplývá především z toho, že se zrodila v dobově vynucené izolaci. Kapely sice pracovaly s lákavými vlivy art rocku, punku a rodící se elektronické scény, přísun informací ze Západu byl nicméně natolik omezený, že si musely vypomáhat vlastní fantazií. „Mohli být ovlivnění stejně dobře Prokofjevem, DG 307 nebo aktuální světovou scénou, protože o všem z toho věděli jen velmi málo,“ glosuje tvůrčí podhoubí Zogatová, která ani po roce devadesát nepřestala sledovat kulturní dění. Působila v občanském sdružení Fléda a dnes se věnuje organizování soutěže moderního pojetí poezie a mluveného slova Slam poetry. I díky tomu se jí podařilo dobře vyhmátnout vhodné kandidáty na předělávky brněnské alternativy mezi současnými kapelami.
Místní odkaz
V osmdesátých letech byla improvizovanost nahrávek a tvorby podmíněna kličkami vůči režimu. Dnes je dána technologickým posunem a možnostmi domácího nahrávání. Kutilství a důraz na místní specifika nyní slouží jako obrana před sterilitou a unifikací, ke které hudba na celosvětově propojené digitální síti tíhne.
Ještě dlouhou dobu po převratu jsme měli tu čest především s interprety, pro něž byla nálepka „znít česky“ především synonymem kreativní chudoby a provinčnosti, nyní jsme ale svědky vzestupu generace, která se k místnímu odkazu otevřeně hlásí a snaží se jej brát jako východisko, s nímž lze originálně pracovat. Nejen Midi Lidi, ale s nimi také Bonus, Květy či Čokovoko oživují češtinu, hudbou i texty komentují lokální reálie a práce poslední předlistopadové generace je pro ně se svou ironií a hravostí logickým východiskem.
Nepřekvapí proto, že takřka všechny kapely zastoupené na desce Brzo na mě přijde řada se počítají mezi fanoušky svých vzorů a pracovaly s vlastními autentickými vzpomínkami. „Když nás Lenka Zogatová oslovila, řekl jsem si, že nebudu nic naposlouchávat. Vyberu kapelu, kterou si pamatuju z dětství, a natočím ji tak, jak ji mám v sobě,“ popisuje způsob, jak vznikala coververze Právě tady Kokoliových E, Martin E. Kyšperský z kapely Květy. V hlavě mu vytanuly dva různé texty, spojil je do jedné písně a domyslel si k ní odpovídající akordy. Květy nakonec píseň natočili, aniž by si vůbec poslechli předobraz.
Právě v tom tkví zásadní plus celé kompilace Brzo na mě přijde řada. Pracuje s opravdu živou hudební pamětí.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
