Antivůdce Nečas

Jak je možné, že za pouhý rok od volebního vítězství mnohými vysněné reformní koalice je na českou politiku zase tak špatný pohled? Jedna z nabízejících se odpovědí, která se zatím moc neanalyzuje, zní – může za to premiér Petr Nečas.

Nedělá, nebo neumí

Nečas vstupoval vloni do pozice šéfa ODS s pověstí čestného, příjemně obyčejného inteligentního člověka. V parlamentu a vládě se vždy věnoval spíš věcným problémům (napřed obrana, pak sociální politika), a přestože dlouhá léta byl i ve vedení ODS, nikdy v pozici vůdčího člověka. Proto působil i jako mnohaletý straník relativně neposkvrněně.

Dlouhá léta v relativním závětří ale zřejmě nebyla náhoda. Právě politické vůdcovství je dnes evidentně to, čeho se českému předsedovi vlády nedostává. Nejvíc je to samozřejmě vidět na vládě. Každý premiér je odpovědný za celou vládu, i když je koaliční. Měl by proto veřejně dávat najevo, že to je jeho vláda a jeho ministři. Nečas místo toho příliš často dává najevo, že zastupuje jen ODS. Není ochoten vysvětlovat reformy, které zhusta spadají do gesce ministrů jiné strany – TOP 09. Ministrů se nejen neumí dostatečně zastat a být navenek loajální vůči jejich práci, ale naopak veřejně jde proti nim. A to za situace, kdy Nečas s těmito lidmi a jejich stranami chce být nadále v jedné vládě, má na tento kabinet naprosto destruktivní vliv.

Podobné je to však na úrovni ODS. Kdy jsme naposledy slyšeli o Nečasově nejužším týmu jinak než v souvislosti se skandály nebo nedostatkem aktivity? Kdy naposledy se někdo z Nečasových místopředsedů snažil přesvědčovat veřejnost, že je třeba něco vyřešit, zlepšit? Kdy měl někdo z nich nějaké zajímavé vystoupení v televizi? Lze namítnout, že tyhle málo aktivní, možná neschopné a ve veřejné debatě prakticky nezúčastněné lidi zvolil Nečasovi stranický sjezd. To by ale byla chabá výmluva slabého politika. Dobrý vůdce umí své lidi strhnout k dělání politiky, přesvědčit je o důležitých věcech. Tohle Nečas zřejmě nedělá, nebo dělá, ale neumí.

Byla by to starost členů ODS a jejich příznivců, kdyby však Nečas před rokem nesliboval, že převezme režii a rozbije v ODS kmotrovskou strukturu, která škodí celému státu. Není známo, že by s tím cokoli udělal.

Nebuď tak horlivý

Nečas jako vrchní státní administrátor zatím selhává i ve věcné agendě, včetně těch nejdůležitějších bodů, které si vytkl za svůj hlavní cíl. Když před volbami přesvědčoval, jak je klíčové vyhnout se řecké cestě, musel vědět, že k úspěchu svých „životně důležitých reforem“, jak se tehdy říkalo, bude potřebovat podporu veřejnosti i po volbách. Věděl, že nepříjemné reformy vládě popularitu nezajistí, a že ji tedy bude muset získávat jinak – především jako přesvědčivý, důvěryhodný vůdce, který na potřeby země myslí víc než na momentální výhody domovské strany nebo své vlastní.

Místo toho Nečas dělá přesný opak – ze své mocenské pozice štve proti lidem, kteří si zaslouží jeho premiérskou podporu. Byl to především případ whistleblowera Libora Michálka, kde zřejmě Nečas dodnes nepochopil, jak české tažení proti korupci, podle mnoha ukazatelů klíčové pro ekonomiku i mentální zdraví společnosti, potřebuje takovéhle příběhy odvážných lidí, a proto bylo důležité Michálka se zastat, nebo ho dokonce pochválit. Podobné je to nyní s policejním prezidentem. Petr Lessy se minulý týden rázně ohradil proti tvrzení pražské stání zástupkyně, že policie iniciovala odložení případu údajné korupce bývalého ministra Pavla Drobila. Lessy se zastal svých lidí a prohlásil, že policie naopak chtěla Drobila dál stíhat, státní zástupkyně to však nedovolila. Zaprvé jde o velmi vážné obvinění. Zadruhé Lessy dělá přesně to, co by měl uvítat každý, komu jde o důvěryhodnou policii – nezametá politicky choulostivý případ pod koberec. Premiér měl trvat na vyšetření sporu policie a státních zástupců a žádat nápravu. Místo toho Nečas na Lessyho trapně zaútočil, že je až moc horlivý, a zkritizoval ho za dovolenou v době stávky. Výsledkem pak je další nechuť státních úředníků dělat něco proti korupci, demotivace, otrávení, tedy přesně opak toho, co by měl Nečas jako premiér kolem sebe šířit.

Premiér nechce

Nečas zkrátka jako vůdce propadává na mnoha frontách. Neumí vytvořit dobrou atmosféru ve vládě, vysvětlit reformy, zastat se v pravý okamžik lidí, kteří to potřebují. Místo toho je z něj na hony cítit arogance a přehlíživost. Poměrně dobře víme, co nechce, co ale chce, to už mnohem méně. Vidět je to i na zahraniční politice. Zatímco jeho předchůdci měli před sebou velké a přehledné cíle – vstup do NATO, EU nebo předsednictví EU, Nečasova vláda má provést zemi řeckou krizí a my bychom vzhledem k ohromným rizikům spojeným s krizí eura měli vědět, jak to hodlá premiér a jeho vláda udělat. Od Nečase však pouze slyšíme, že nechce euro, nechce pomáhat Řecku, nechce vyčerpat fondy, nechce další politickou integraci EU. Co tedy český premiér chce? Asi by nejraději zůstal stát na místě, problém ale je, že ostatní na místě nestojí a stát nebudou. Takže co s tím? Jaké má premiér plány s dynamicky se vyvíjející situací? Nevíme.

Dynamické změny se však nedějí jen venku, nýbrž i doma v Česku. Je zjevné, že stále více lidem tady konečně začíná korupce hodně vadit. Odbory se radikalizují a začíná tvrdá přetlačovaná o reformy. Petr Nečas má za sebou teprve rok v úřadě a byť se to kvůli značné deziluzi nezdá, pořád trvá stejná poptávka, jakou vygenerovaly loňské volby: poptávka po reformním antikorupčním premiérovi, který chápe rizika dnešního světa a umí k jejich řešení strhávat ostatní.