Anketa: Češi se po staletí cítili být potomky husitů. Platí to i dnes?

06_A.jpg VLADIMIR 518

rapper a výtvarník

Češi jako národ poměrně připosraný vzhlíží k mravním idolům, kteří byli ochotni hořet pro pravdu, ať je to Hus či Palach. Hus reformoval, chtěl, aby náboženské impérium, jehož byl součástí, žilo v pravdě a duchovní čistotě. Je to princip, který se stále opakuje. Jde o souboj jednotlivce s monstrem totalitního molochu, který se dávno rozešel s původní myšlenkou. Bojují Češi za svou pravdu? Pokud za jednotlivce přesahující pravdu nebereme plnou lednici a 3+kk na hypotéku, tak odpovídám ne. Věřím, že Hus byl světlo ve tmě, tmou je myšlen zotročený dav a ten se svým způsobem nemění.

Tereza Stöckelová

socioložka, mluvčí ProAlt

Předně, identifikace Čechů jako potomků husitů je relativně pozdní; je příběhem národního obrození a první republiky, kdy šlo o ustavení národa jako svébytné historické entity. Otázka spíš zní, k jakému smyslu husitství bychom se dnes měli přihlásit. Jistě ne k vlastenčení Češi versus zbytek světa, jak to předvádí Klaus a Bobošíková. Husitství ale může být inspirací k nekompromisní kritice autorit, ať už je to Bohem posvěcený papež nebo v kouři volebního kadidla jmenovaná vláda, pokud tyto autority kážou vodu a pijí víno.

06_C.jpg Eva Cudlínová

farářka Církve československé husitské

Myslím, že z toho, že jsme potomky husitů, se jako Češi nevyvážeme. Je to naše dědictví. Záleží ale hodně na tom, co toto dědictví znamená. Jinak jej pojmenuje historik, jinak teolog. Jako duchovní to nazývám jakýmsi „spojenectvím s pravdou“. Náš národ je s pravdou neustále zvláštním způsobem konfrontován. Snažíme se o ni pořád bojovat, v dobrém i špatném. Snad to nevyzní pateticky, ale tenhle úděl byl na nás prostě naložen. Předávat ho dál je samozřejmostí i povinností. To platí pro jakoukoli dobu, dnešní nevyjímaje.

06_D.jpgVlastimil Vondruška

spisovatel a historik

K odkazu husitství se hlásíme opatrně. Jeden čtenář mi spílal, proč tvrdím, že husitství bylo jednou z nejvýznamnějších etap našich dějin, když husité ničili kulturní hodnoty. Jeden švédský historik mi připomněl, že husité zvítězili. Nechápal, co nám tedy na nich vadí. Vikingové také loupili a ničili a na rozdíl od husitů nikoli kvůli boží pravdě. Přesto Švédové na ně nedají dopustit, byli jejich předkové a zvítězili. A dějiny píší vítězové. Čechům chybí sebevědomí přihlásit se k vítězům. Raději truchlíme na Bílé hoře. Jsme jediný národ v Evropě, který protestantismus učí od Wycliffa.

Martin C. Putna

literární historik

Zaprvé, zdaleka ne všichni Češi a zdaleka ne v každé historické době. Za druhé, k jakým „husitům“? K rozvážných reformátorům církve, k táborským radikálům, k adamitům, k některé z mnoha dalších podob husitského hnutí? Nebo k těm husitům, které znají z Jiráska a Vávry? Ježto však obvykle – tedy pod vlivem Jiráska a Vávry – se „husitstvím“ míní to táborské, to žižkovské – pravím za třetí: Kdyby čeští vzdělanci a umělci a studenti trochu toho husitského ducha v sobě měli – už by Dobeš s Besserem, zjevní škůdci českého školství a české kultury, na svých místech neseděli.

Petr Zídek

novinář, Lidové noviny

Dá se empiricky prokázat, že ne. V roce 1946 považovalo nejvíce Čechů (19 %) husitství za největší období českých dějin, v roce 2008 již jen 6 % a skončilo až na 4. místě po době Karla IV., první republice a národním obrození. V anketě ČT o největšího Čecha (2005) se Žižka umístil až na 5. a Hus dokonce na 7. místě. Husitská tradice doplatila na to, že byla instrumentalizována nejprve národovci a pak komunisty. Po roce 1989 se do obecného povědomí vrátila katolická hodnocení husitství. Nejdůležitější ale je, že dnes nemáme smysl pro náboženské otázky a tehdejší spor vnímáme spíše jako kuriozitu.