Editorial: Už se těšíme na dvaasedmdesátku

„Určitě Hrad ne, to je do kopce,“ slyšeli jsme v reportáži České televize unavený hlas, když se odborářští předáci rozhodovali, jestli mají pokračovat ve svém protestním pochodu. V těch sedmi slovech je něco víc než jen obava ze stoupání. Český prezident je prostě na kopci, na vrcholu, kam se za ním moc nemůže. Václav Klaus nerušeně prezidentuje a teď slaví sedmdesátku.

Před deseti lety jsme v Respektu napsali: „Když bylo Klausovi padesát, symbolizoval snahu velké části Čechů o rychlý návrat do civilizovaného světa. O deset let později je šéf ODS stále symbolem – ale tentokrát už jen ‚české cesty‘. Symbolem provincionální, uzavřené a nudné politiky, v níž se čachruje a vyjednává jen kvůli neprůhledným kšeftům či pro moc samotnou a jejíž ‚světovost‘ je stejně pofiderní jako zprávy TV Nova, které o ní informují. Na pětadvacet procent ve volbách to, pravda, stále stačí. Jak to asi bude vypadat při Klausových sedmdesátinách?“

Dnes už odpověď známe. Sestup z pozice obdivně či pozorně sledovaného reformátora pokračuje a nyní za hranicemi budí pozornost jen tím, že si v Chile omylem dává cizí pero do kapsy. Ostatně sám Klaus si v rozhlase postěžoval, že se v Evropě cítí osaměle. „Osamocenost necítím ale mezi občany. Ti má stanoviska sdílejí, což mi vynahrazuje nedobrý pocit z naprosté osamělosti při jednáních Unie,“ řekl Klaus.

Odezvu u tuzemské veřejnosti nadsazuje, ale to už je jeho tradiční vyprávění příběhu. Ostatně když jej někdo kritizuje, vydává to za útok nikoli na sebe, ale na Čechy. Nedávno se toho například dočkal spisovatel a bývalý velvyslanec Jiří Gruša, jehož Klaus za kritická slova téměř vyřadil z řad národa. Řekl o něm, že dlouho mezi námi nežil, a proto jako velvyslanec kdysi hájil spíše zájmy Rakouska a Německa než Česka. Klaus zkrátka úpěnlivě hájí svět, kde nemá mnoho konkurentů, tedy český rybník. Cokoli přichází ze Západu je rušivé, a to včetně konce pasových kontrol na hranicích. Prezidentovi se totiž prý po komunistické buzeraci pohraničníků stýská.

Zřejmě mu chybí i jiné praktiky minulosti, kdy se například za demonstrování a stávkování vyhazovalo ze zaměstnání. Prezident totiž vyjevil přání, aby o práci přišli ti, kdo se rozhodli zúčastnit odborářské stávky.

Zdá se, že čím je Václav Klaus starší, tím extrémnější názory zastává. Přesto ale na závěr řekněme, že Václavu Klausovi přejeme hodně zdraví a že se nemůžeme dočkat, až s ním oslavíme jeho dvaasedmdesáté narozeniny.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery