Spotřeba: pár gramů hliníku

J

ak by se vám líbilo, kdyby vaše auto jezdilo na odpadky a z výfuku mu nešlo nic víc než neškodná pára? K tomu vede ještě dlouhá cesta, ale díky snaze dvou inženýrů z Polytechnického institutu ve španělském Katalánsku jsme této představě o jeden krůček blíže. Vyvinuli totiž autíčko na dálkové ovládání, které jezdí na hliníkový odpad.

Vozítko nazvané dAlH2Orean je součástí rozsáhlejšího projektu pojmenovaného Aluminium. Poněkud nesrozumitelný název autíčka je poctou vozidlu DeLorean, které hrálo hlavní roli ve vědecko-fantastické trilogii Návrat do budoucnosti, kde prostřednictvím domácího fúzního reaktoru Mr. Fusion vyrábělo energii právě z odpadu.  Jedná se sice o filmovou fantazii a také o parodii na slavné dobové mlýnky na kávu Mr. Coffee, vozítko dAlH2Orean se ale k filmovému odkazu hrdě hlásí.

Plechovky nevyhazovat, prosím

Systém pohonu začíná u malé nádobky, do které se nasype něco hliníkového odpadu, například pár hliníkových otvíračů od nápojových plechovek. Tento materiál se smíchá s vodou a hydroxidem sodným. Kombinací látek vzniká chemická reakce, vytvářející vodík. Ten následně prochází octovým filtrem, kde se zbaví zbytků hydroxidu, a silikagelovým filtrem, v němž zanechá zbytky vlhkosti. Nakonec vodík zamíří do palivových článků, které produkují elektřinu sloužící k pohonu vozítka. Po reakci zůstane hydroxid hlinitý a hydroxid sodný, přičemž obě sloučeniny lze znovu využít, recyklovat, podobně jako hliníkový odpad sám.

Pár hliníkových zbytků z plechovky tak dokáže 30 centimetrů dlouhé vozítko pohánět asi 40 minut rychlostí až 36 km/h, nevznikají navíc žádné emise. Autoři projektu zefektivňovali chemickou reakci i všechny komponenty pohonného systému po dva roky, teprve pak přišli s prototypem. Vodíkový pohon není žádnou novinkou (používá jej například hybridní automobil Honda Clarity a jeho vývoj probíhá prakticky u všech velkých automobilek), malý dAlH2Orean se však snaží spíše ukázat, jak vyrobit vodík pro palivové články přímo v automobilu, což by propůjčilo těmto vozům větší samostatnost.

Prototyp vozítka ukázal, že technologie funguje. Nyní jde o to, jak myšlenku uvést na trh. Je to reálné a k čemu by se nápad dal využít?

Hliníku není dost, ale…

Hliník zaujímá třetí místo mezi kovy, které se nejčastěji vyskytují v zemské kůře, a v roce 2010 se ho průmyslově vyprodukovalo asi 24 milionů tun. To podle výpočtů katalánského inženýrského dua k pohonu světové flotily vozidel zdaleka nestačí, navíc nelze všechen vyprodukovaný hliník použít k jedinému účelu. Přesto může nápad španělských inženýrů energetickému systému ulehčit.

Z hliníku samotného se vyrábí řada věcí, které když doslouží svému účelu, obvykle končí jako odpad k recyklaci. Prostřednictvím postupu, použitého ve vozítku dAlH2Orean, by mohl hliníkový odpad část energie, jež se spotřebovala na původní výrobu hliníku, do systému navrátit. Podle obou inženýrů by se hliník a hliníkový odpad dokonce daly skladovat a využívat jako doplňkový zdroj energie nebo jako hlavní zdroj v časech, kdy nic jiného k dispozici nebude.

Dočkat by se mohl nakonec i automobilový průmysl. Pokud se podaří sehnat dost peněz, konstruktéři plánují vyprojektovat skutečné auto: malý vůz s výkonem do 60 koňských sil, poháněný analogickým systémem, jaký dodává energii jejich demonstračnímu vozítku. S velkou pravděpodobností to bude hybridní vůz, který by využíval například rekuperaci elektrické energie při brzdění. Tak efektní jako sportovní DeLorean, poháněný jednou slupkou od banánu a zmačkanou plechovkou od piva, „auto na hliník“ ale zřejmě ještě dlouho nebude.

Autor je publicista.