Není čas na omyly

Všechno to původně byly dobré nápady. V 1. polovině 70. let se dělníkům v britských továrnách dostávalo rady, aby si vymohli náhradu nebezpečného čpavku neškodným freonem, který se v té době stával běžnou součástí rozpouštědel, sprejů či chladicích směsí. Už v roce 1974 přitom vyšel v časopise Nature nenápadný článek, jehož autoři byli později odměněni Nobelovou cenou. Psalo se v něm, že freony unikají do stratosféry a poškozují ozonovou vrstvu. Věřil tomu jen málokdo a trvalo déle než deset let, než se podařilo vznik ozonové díry dokumentovat a freony začít omezovat. Za dekádu ztraceného času jsme zaplatili nárůstem počtu případů rakoviny kůže.

Jiným „dobrým nápadem“ bylo natírat dna lodí pesticidem TBT, aby se na ně nepřichycovali měkkýši zpomalující plavbu. Jedovatý pesticid unikl do vody, vyhubil ústřice ve francouzských vodách a začal se hromadit v potravních řetězcích, až dospěl i do lidských těl. Trvalo 40 let, než se jej podařilo zakázat. Historii dalších látek jako DDT nebo PCB není snad ani třeba připomínat.

Nakrmit devět miliard

V současné době se zdá, že moc času na nápravu dalších případných omylů nemáme. Jaké to mohou být? Zcela jistě k nim patří lpění na fosilních palivech, neschopnost radikálněji prosazovat obnovitelné zdroje…