Úděl Marka Dalíka

Zpráva, že mu možná hrozí až patnáct let kriminálu, zastihla Marka Dalíka při květnovém cestování v cizině. Chytil nejbližší letadlo domů a v Praze pak výpověď rakouského manažera,že si před čtyřmi lety řekl o půlmiliardový úplatek za prosazení jednoho armádního nákupu, označil za nehoráznou lež a špinavou hru. „Vše vysvětlím policii,“ oznámil médiím před třemi týdny. Od té doby čeká na předvolání k výslechu. A spolu s ním každý, kdo si z rozpletení výpovědi manažera Stephana Szücse slibuje vhled do české džungle, v níž – jak se aspoň už nějaký čas a stále silněji zdá – nerozhodují o zásadních obchodech reprezentanti veřejného zájmu, ale šedé eminence, jejichž jediným mandátem je velké ego a vlastní prospěch. Zosobněním tohoto systému se pro mnohé stalo jedno jméno – Dalík.

Na české straně

Mediální sláva Marka Dalíka se už nějaký čas zdála povadlou. Někdejší hrdina titulních stránek a hlavních pořadů se po pádu svého přítele a premiéra Mirka Topolánka postupně ztrácel z nasvícené scény, občas jej připomenuly víceméně bulvární dohady, jaký majetek vlivný lobbista vlastní či kde vzal peníze na koupi luxusní čtyřicetimilionové vily na Hradčanech.

Únik protokolu o výpovědi Stephana Szücse do českých médií vrátil Marka Dalíka rázem do středu pozornosti. Zaprvé, Szücs není žádným bezvýznamným úředníčkem, který by při nákupu pandurů, obchodu, v němž Česko nakoupilo stroje za třikrát vyšší cenu než třeba Portugalsko nebo Chorvatsko, seděl na jednání jen tak do počtu. Byl hlavním vyjednavačem amerických majitelů rakouské společnosti a navíc zástupcem zprostředkovatelské firmy, přes niž měla česká armáda nakoupit nejdůležitější komponenty obrněnců. Musel vědět o obchodě všechno. Když poprvé, v listopadu 2007, vyslechl Dalíkovu žádost o úplatek, oznámil podle neoficiálních informací z české policie vše svým americkým zaměstnavatelům. Poté se podle informací Respektu odehrála ještě jedna schůzka, kde si majitelé firmy Steyr Dalíkovu žádost nahráli. Nevíme, proč už se tehdy nerozběhlo vyšetřování korupce. Vysvětlením může být špatná finanční situace společnosti Steyr, které na obchodu záleželo a konečný kontrakt byl z české strany vůči prodejci více než velkorysý. Zájem vyšetřit korupci, který by obchod zhatil, nemusel být ani na rakouské, ani na americké straně.