Osmdesát let chodily na Štvanici zástupy Pražanů s bruslemi na ramenou, dnes hokejový stadion místo sportovců ovládla demoliční četa. Jeřáby zaútočily bleskovou rychlostí a sportovci i nesportovci roní slzy nad likvidací kulturní památky. To je v Česku zbourání celonárodně vzývaného svědka zašlých úspěchů a časů opravdu tak snadné?
38A_jaros_R23_2011_s.jpgMedailonek na rozloučenou
Štvanice sice už desítky let působila zanedbaným dojmem, nikoho ale její stav netrápil. Na seznamu pražských památkářů bylo totiž vyhlášené kluziště jenom jednou ze dvou tisíc položek, které má tým třiceti odborníků na starosti. „Je nás málo, musíme dobře volit priority. Štvanice přece normálně fungovala,“ vysvětluje Ondřej Šefců z Národního památkového ústavu, do jehož rajonu Štvanice spadá. Žádné podněty upozorňující na špatný stav památky nepřišly, a tak se památkáři raději věnovali budovám v dezolátním stavu nebo těm, ve kterých majitelé dělají nezákonné stavební zásahy. Takových v Praze v současnosti evidují mimochodem šedesát šest. „Nepředpokládal jsem, že by magistrát jako majitel pouštěl veřejnost na stadion, kterému hrozí zřícení,“ říká Šefců. Z jeho domněnek ho vyvedla až lednová kontrola po upozornění novinářů, kteří chtěli točit medailonek k 80.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
