Kulturní servis 6. - 12. červen

KONCERTY

Pod hlavičkou Blank Dogs se skrývá projekt brooklynského multiinstrumentalisty Mikea Snipera, který se vyžívá v temných zvucích osmdesátkové elektroniky. Vyznává spartánsky úsporný styl a neokázalé vokály. Tuto podobu zachycuje i jeho loňské album Land and Fixed, které kritika přirovnává k deprimovaným Depeche Mode.   

Blank Dogs

Klub 007, Praha, 7.6.

Pod širým nebem a zcela zdarma vystoupí na Parukářce francouzští hip-hopoví Chinese Man z Aix en Provence, kteří minulý rok při první návštěvě v ČR téměř vyprodali Palác Akropolis. Chinese Man, jež tvoří gramofonoví akrobati High Ku a Ze Mateo, poprvé zazářili na prestižním francouzském festivalu Primtemps de Bourges a díky tomuto vystoupení se záhy staly mezinárodně vyhledávaným projektem. Svoje skladby míchají s neuvěřitelnou zručností a pohotovostí z fragmentů funku, dubu nebo globální taneční hudby. Vrací tak do hip hopu rozverné míchání stylů a nadhled.

Chinese Man

Parukářka, Praha, 9.6.

Program mezinárodní hudební akce s titulem Electronic Beats tentokrát přiváží do pražské Archy lákavá a inspirativní jména berlínské a islandské scény. Hlavní hvězdou bude Sascha Ring, který je známý pod uměleckým jménem Apparat. Za více jak dvanáct let na scéně dokázal žánrově proplouvat od minimalistické sofistikované elektroniky až chytlavému indie-rocku, což je podoba, která nejlépe charakterizuje styl jeho současné kapely. Během večera ho doplní taktéž berlínští Bonaparte a islandské duo FM Belfast, které se do Čech vrací již podruhé.  Partnerská dvojice Árni a Lóa spolu začala vystupovat jako kapela koncem roku 2005. První koncert odehráli v jeskyni na Faerských ostrovech a debutovým albem How to Make Friends přesvědčili kritiku o tom, že izolovaná ostrovní scéna zplodila další osobité tvůrce.

Apparat, Bonaparte, FM Belfast

Divadlo Archa, Praha, 10.6.

VÝSTAVY

Mezi obrazem a zvukem se pohybuje výstava sestavená kurátorkami Janou Matulovou a Blankou Švédovou. Inspirovaly je grafické partitury Milana Grygara a dalších autorů z šedesátých let, které konfrontují s mladou generací jejich následovníků rovněž snažících se vtáhnout do vizuálního umění nejen to, co vidíme, ale i to, co slyšíme. Vystavují Milan Adamčiak, Michal Kindernay, Radim Labuda či Pavel Havrda. 

Be Playful, Školská 28, Praha, 3.–29. 6.

Do debaty o tom, jestli mají být české galerie, konkrétně ta Národní, pouze pomníky někdejší slávy zdejšího umění, přispívají kurátoři Viktor Čech s Lenkou Sýkorovou zvoláním, že umění žádnou historii nemá. Čili by se logicky nemělo zapouzdřovat do nějakých neměnných dějinných kumbálků. Ale to je jen jedno, možná nechtěné čtení tohoto projektu. Druhé je v „napětí mezi klasickým konceptuálním přístupem a užitím výtvarnosti ve smyslu klasického estetického produktu“, jak to definují kurátoři. Vystavují Luděk Rathouský, Marek Meduna, Matyáš Chochola či Patricie Fexová.

Art has no History!, Karlin Studios, Praha, 2.–26. 6.

Point se dožil Kristových let a už si neříká Point, ale občanským jménem Jan Kaláb. V domovské Trafačce připravil výstavu, na které se představuje v nezvyklé poloze: aktuální obrazy vytvořil na klasické plátno, což je pro tvůrce monumentálních nástěnných maleb skutečná výzva, protože s tímhle materiálem se pracuje docela jinak než se zdí, kde jsme zvyklí jeho práce nacházet. Pravděpodobně jedna z výtvarných událostí roku bude ve čtvrtek večer doprovozena mejdanem, při němž se bude ve Vysočanech malovat opět na zeď, tentokrát ale světlem.

Kaláb 33 – Křížení planet, Trafo galerie, 2.–30. 6.

Polystyrenoví poutníci, jejichž předobrazy Erika Bornová potkala na poutní cestě do Santiaga de Compostela, byli již k vidění v Praze. Nyní se přesunuli do Benešova, což má logiku, protože poutníci by měli být stále na cestě, aby tak jednou mohli dosáhnout svého kýženého cíle.

Erika Bornová: Objekty, Muzeum umění a designu, Benešov, 26. 5.–31. 8.

Účast bezmála povinná: monumentální přehlídka mapující české umění od mnichovské dohody až po komunistický puč navazuje na předcházející projekt Galerie hl. města Prahy

Roky ve dnech

, který se věnoval umění následujících poúnorových let. Výstava daná dohromady týmem Hany Rousové se ohlíží za dobou, kdy bylo avantgardní umění z jedné strany fackované za domnělou „zvrhlost“, z druhé pak za stejně vybájenou „kosmopolitnost“. Jak to s jeho zápasem o svobodu dopadlo, víme, nyní se můžeme komplexně podívat na jména, která se ho účastnila. Vyjmenovávat je všechna by zabralo značnou plochu této servisní strany.

Konec avantgardy?, Městská knihovna, Praha, 26. 5.–25. 9.

Pro ostravského rodáka Petra Lysáčka umění historii rozhodně má, vycházejí z ní totiž abstrahované materiálové obrazy, kterými velmi volně portrétuje naše klasiky. Hynaise, Mánesa, Fillu, Čapka, Zrzavého a spoustu dalších. Název výstavy odkazuje k autorově výroku, že „je-li umělec pouze milej, nikoho nezajímá“. Což platí i pro samotného Lysáčka, jenom milý není a zajímavý je rozhodně.

Petr Lysáček: Je-li milej, Galerie Petr Novotný, Praha, 1.–30. 6.

Fotograf Bohdan Holomíček se ohlíží za loňským prvním ročníkem Divadelní svět Brno, který byl věnován jeho příteli Václavu Havlovi. Něco z ducha krkonošského Hrádečku, kde se jejich společný příběh začal odvíjet, se odrazilo i na těchto brněnských snímcích.

Bohdan Holomíček: Divadelní svět,
Moravská galerie v Brně, 27. 5.–4. 9.

DIVADLO

Dramatizace knihy Patrika Ouředníka, která se před deseti lety stala Knihou roku v anketě Lidových novin. Vzal si ji na starost Jan Mikulášek s Dorou Viceníkovou, hrají Dita Kaplanová, Zuzana Ščerbová či Ondřej Mikulášek. „Strhující komentář k uplynulému století, ve kterém sehrála důležitou roli válka, vynález podprsenky i perforovaného papíru.“

Europeana, Národní divadlo Brno, 9. 6.

Čechovův Racek znovu ožívá, tentokrát na prknech Stavovského divadla. „Treplev miluje Ninu, ta se zamiluje do Trigorina. Máša nešťastně miluje Trepleva, ale vezme si Medveděnka. Polina miluje Dorna, ale žije se Šamrajevem. Arkadinová miluje sebe, ale žije s Trigorinem. Dvě vyhaslé hvězdy spojuje sebeláska. Cit, láska se stávají v Rackovi pouze trapným nedorozuměním.“ Však ten příběh dobře známe. Slova přeložená Leošem Suchařípou si do úst vezmou Taťjana Medvecká, Jan Dolanský, František Němec či David Prachař, režíruje Michal Dočekal.

Racek, Národní divadlo Praha, 9. 6.

Absolventi katedry alternativního a loutkového divadla pražské DAMU si odbývají křest ohněm. Jejich první inscenace vychází z myšlenky téměř dušínovských rozměrů, totiž jaké by to bylo, kdyby člověk neměl špatné myšlenky, nikomu neubližoval a vůbec vedl jeden krásný, smysluplný a bohulibý modrý život. Ovšem pozor, v režii Petry Tejnorové se dá čekat pěkná divočina! Účinkují Sofia Adamová, Jiří Böhm či Marek Menšík.

My Funny Games, Disk, Praha, 11. 6.

Od tohoto pondělí probíhá 23. ročník festivalu Tanec Praha 2011. Sejdou se na něm ve výjimečném počtu velká jména světové taneční scény. Z hostujících tanečních souborů stojí za zhlédnutí např. představení

RootlessRoot Company

řecko-slovenských choreografů, bývalých členů belgického souboru Ultima Vez. Největším lákadlem pak je představení

Sutra

vlámského choreografa a tanečníka Sidiho Larbiho Cherkaouiho se sedmnácti mladými buddhistickými mnichy z šaolinského kláštera.

Tanec Praha 2011, 6.–29. 6., Praha a dalších 9 měst v ČR

tip DAVIDA KARÁSKA

V Moravské galerii v Brně probíhá výstava Příběhy tisíce a jedné noci. Islámské umění jsem v jeho přirozeném prostředí objevil v Istanbulu, a tak se rád znovu ponořím do království ornamentů a pokusím se mu porozumět. Jsem zvědavý, jak zážitek z výstavy promění můj pohled na první dlaždici, kterou uvidím, až vyjdu znovu do brněnských ulic.

Autor je designér městského mobiliáře, spolumajitel firmy mmcité.