Dobrodružství v Kašperkách

Dlouhé roky se pohybovala nad propastí zániku, dnes je prosperující firmou se stomilionovým obratem pohybující se na špici svého oboru. Její boj o sebe sama má navíc v sobě kromě pozoruhodného podnikatelského dramatu i doslova existenční náboj daleko přesahující brány závodu. Se svými sty zaměstnanci totiž představuje v regionu odlehlých šumavských kopců takřka jedinou jistotu zaměstnání, a to především po místní ženy. Továrnu na výrobu zdravotnického materiálu Medica Filter v Kašperských Horách přitom vlastní a vede muž, který podle svých slov „nikdy podnikat nechtěl“. Ale život postavil technika Karla Voldřicha (65) před výzvu, kterou jako místní patriot nemohl odmítnout.

40A_uspech_jaros_R23_2011_s.jpgUž se nemusíme třást

„Nikdo to nechtěl udělat, tak jsem do toho jít vlastně musel: vždyť jsem lidem slíbil, že o práci nepřijdou,“ vzpomíná Karel Voldřich na deset let starou situaci, kdy Medica Filter stála před zánikem a on se rozhodoval, jak se má správně zachovat. Jenže tomu předcházel dlouhý příběh.

Někdejší výrobce ochranných zdravotních pomůcek Okula Nýrsko představoval za komunismu pro patnáct set obyvatel Kašperských Hor vedle místního statku neměnnou „zaměstnavatelskou“ konstantu. Jenže náraz porevolučního střetu s tržní realitou nepřežilo skoro nic ani v Kašperských Horách. Přesto si počátkem devadesátých let místní rodák a emigrant Josef Majer Okulu Nýrsko jako podnik s jistou perspektivou se sto sedmdesáti zaměstnanci za devět milionů koupil. „Byl to můj kamarád ze školy, a tak jsem od něj dostal nabídku stát se ředitelem,“ vzpomíná Karel Voldřich. Pro tehdejšího řadového technika to byl kariérní postup snů – vždyť v kraji se pracovní nabídka ztenčila na pár místních penzionů.

„Já osobně jsem k nějakému podnikání neměl žádnou odvahu,“ říká pan Voldřich. Jenže ani v zaměstnanecké roli to nebylo jednoduché: novopečený majitel měl totiž další aktivity v Německu a Polsku, a tak odlehlá firma začala pomalu, ale jistě stagnovat. Investice nepřicházely, firma se neměla za co modernizovat, takže na trhu se prosazovala dynamičtější konkurence a levnější dovoz zdravotnického materiálu z Číny. „Dostali jme se do dluhů, začalo se i propouštět,“ líčí Karel Voldřich.

V roce 2002 ke všem potížím přibyl ještě jeden problém: majitel totiž náhle zemřel a firma se přes noc ocitla na pokraji zániku. „Dědicové neměli zájem a my jsme stáli před rozhodnutím, jestli nechat továrnu padnout, či se o ni vlastními silami postarat,“ vzpomíná pan Voldřich. Jenže nikdo do tak nejistého dobrodružství nechtěl jít, a tak se dosavadní ředitel, kašperský rodák a milovník šumavské přírody, rozhodl pustit konečně do podnikání – a firmu prostě koupil. „Cítil jsem, že mám vůči místním lidem závazek a to mi pomohlo překonat nechuť k něčemu tak nejistému,“ říká.

Bylo to však docela drama: dědické řízení se táhlo téměř tři roky, a navíc jim jako zadlužené firmě nechtěl nikdo půjčit. Jenže postupně se karta začala obracet: na třicetimilionový dluh si u dědiců vyjednal splátkový kalendář a na podnikatelský rozjezd získal i první šestimilionovou půjčku. Jeho plán se brzy ukázal být úspěšným. Medica Filter je totiž drobný výrobce všemožných ochranných zdravotnických pomůcek, rouškami počínaje přes respirátory, oděvy, lůžkoviny až po injekční stříkačky či obvazy. A Karel Voldřich si všiml, že od velkých koncernů se ke zdravotníkům tyto věci dostávají jen jednotlivě a velmi komplikovanou cestou dílčích objednávek. Jeho nápad tak prostě zněl: připravme lékařům třeba k operaci očí či srdce kompletní balíček, kde budou mít všechno potřebné vybavení včetně nástrojů hned po ruce.

Dnes tyto balíčky obhospodařují na pět tisíc zákazníků od malých ordinací, lékáren, klinik, lázní, sociálních ústavů až po velké nemocnice třeba v Českých Budějovicích, Praze či Ostravě. Třetina výroby se pak vyváží třeba do Švýcarska či Bosny a Hercegoviny. „Chtěli bychom postupně zavést i odvoz použitého vybavení a jeho likvidaci, prostě zákazníkovi nabídnout veškerý komfort,“ plánuje Karel Voldřich. „Naším cílem je ztrojnásobit obrat a tím se jako poměrně malá firma na trhu dostatečně stabilizovat. To hlavní se ale už povedlo: nikdo se tu nemusí třást o práci.“