Ministrova volba

Provalení informací o tom, že druhý nejvýše postavený muž české justice – pražský vrchní státní zástupce Vlastimil Rampula – brání rozkrývání korupčních kauz, v nichž je namočena politická elita, má první konkrétní výsledek. Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil se podle informací Respektu kloní k tomu, že vyhoví žádosti nejvyššího žalobce Pavla Zemana, který žádá Rampulovo odvolání. Nejde o nic méně než o to, zda česká justice konečně prolomí letitou praxi, v níž se korupčníci z řad politiků nemusí obávat žádného trestu.

Muž v tlaku

Důvody k odvolání Vlastimila Rampuly popsal šéfžalobce Zeman už před dvěma měsíci v šestnáctistránkovém interním materiálu pro ministra. Vrchnímu státnímu zastupitelství v něm mimo jiné vytýkal manipulace a pomalé prověřování korupce u klíčových politických kauz od korupce při pořízení stíhaček Gripen přes neprůhlednou privatizaci Mostecké uhelné až po odebrání závažných případů žalobcům, aby byly obratem zastaveny ve prospěch podezřelých (kauza České pivo).

Ministr Pospíšil rozhodnutí o Zemanově návrhu až dosud odsouval. Oficiálně kvůli obavě, že Rampula své odvolání může následně napadnout u soudu a vymoci si tak zpět své místo. V minulosti se to skutečně již jednou stalo. Problém ale je, že případ, na nějž Pospíšil odkazuje, měl úplně opačné znaménko. Dotyčného žalobce – Iva Ištvana – totiž Pospíšil odvolal na návrh bývalé šéfžalobkyně Renaty Vesecké poté, co se postavil proti jejímu podezřelému ukončení vyšetřování korupce vicepremiéra Jiřího Čunka. Soud, na nějž se Ištvan následně obrátil, jeho vyhození z těchto důvodů logicky shledal jako protiprávní a zrušil ho.

To ale rozhodně není Rampulův případ. Na rozdíl od Ištvána totiž nemá odejít za boj proti korupci, ale za přesný opak: tedy že proti ní bojuje neúčinně (na rozdíl od Ištvána je navíc žádost o odvolání podepřena konkrétními pochybeními, soud by ji tedy jen obtížně mohl zrušit). Klíč k pochopení Pospíšilova na první pohled nelogického jednání leží především v politickém tlaku, jemuž je ministr ve věci žalobce Rampuly delší dobu vystaven. Nahlas to nikdo říct nechce, ale podle kuloárových informací na něj část ODS a někteří další koaliční politici naléhají, aby vrchního zástupce dál držel ve funkci. Důvod je jasný: vedle zastavování případů spojených s jejich stranami jim může  takto „zavázaný“ žalobce sloužit jako zdroj cenných informací z vyšetřování, skvěle využitelných v politickém boji.

Pospíšil zároveň není typ, který by se vůči podobným tlakům dokázal jasně vzepřít, zvláště když až dosud necítil v případě Rampuly žádný protitlak. Právě tady ale teď došlo k výrazným záchvěvům. V médiích už pár týdnů přibývají detailní informace o manipulaci žalobců. A opoziční ČSSD minulý týden požádala o svolání mimořádného zasedání parlamentního ústavně právního výboru, kam chce Pospíšila pozvat a požadovat od něj jasné vysvětlení paralýzy na vrchním zastupitelství. To všechno nyní přimělo ministra jednat. „V řádu tří týdnů bych chtěl rozhodnout,“ říká Pospíšil.

Haló, tady Rampula

Klíčový případ, který se nakonec může stát Vlastimilu Rampulovi osudným a na němž chce ministr svůj budoucí verdikt postavit, je šestimiliardová defraudace v Investiční a poštovní bance (IPB). Ty události dávno překryl čas, ale pro pochopení významu Pospíšilova dilematu je nutné je alespoň rámcově připomenout. V dubnu 2008 soud vynesl rozsudek nad sedmi manažery IPB, jejichž vina v mimořádně složité kauze spočívala v podvodech s dluhopisy.

V základních obrysech už Respekt Rampulův zásah do vyšetřování popsal: věc od počátku dozorovala jeho podřízená Darja Dunajová z vrchního státního zastupitelství a po pečlivém vyšetřování ji dovedla až k soudu. Ve chvíli, kdy pronášela závěrečnou řeč a na základě solidních argumentů navrhovala tresty, se vše zdálo jasné. Krátce nato soud vynesl osvobozující verdikt a následoval  šokující zvrat. Nikoli proto, že manažeři byli zproštěni viny – na jiné právní hodnocení jejich jednání měla soudkyně právo –, ale proto, že žalobkyně Dunajová se proti verdiktu neodvolala.

Po sedmi letech shánění důkazů a energického přesvědčování soudu i veřejnosti najednou nečekaně změnila názor, aniž by však bylo zřejmé proč. Kontury sice už byly zveřejněné, teď jsou však k dispozici nové a přesvědčivé detaily: vysvětlení jednání žalobkyně spočívá v dosud neveřejném dokumentu, jehož sepsání a existenci nyní poprvé potvrdila i sama žalobkyně Dunajová. „Ano, o okolnostech, proč jsem se neodvolala, jsem skutečně udělala záznam a napsala do něj vše podstatné, co vysvětluje mé rozhodnutí,“ říká Darja Dunajová.

Obsah „záznamu“, který je součástí spisu o IPB, je maximálně výbušný: žalobkyně píše, což je novinka, že to byl právě Vlastimil Rampula, kdo jí – bez znalosti několikasetstránkového spisu – dal ústní příkaz, ať se na místě neodvolává. A především: stalo se tak před skončením soudu – tedy v momentě, kdy nemělo být vůbec známo, jaký verdikt vynese (Rampula Dunajové zavolal to ráno před vynesením soudního rozhodnutí). A kdy se zároveň Dunajová netajila tím, že se chce odvolat, a měla to navíc odsouhlasené od čtyř svých dalších bezprostředních nadřízených.

Jak rozseknout uzel

Proč Dunajová vyhověla Rampulově žádosti, která snížila možnost zjistit, kdo a proč defraudace v IPB dělal, a zda to bylo na politický tlak (hrozilo, že odsouzení manažeři začnou mluvit o podílu řady vysoce postavených politiků na neprůhledných obchodech IPB), stále není úplně jasné. „Zeptejte se pana Rampuly,“ říká do telefonu bez možnosti dalšího upřesnění žalobkyně. To ale není možné. „Dokud mi neřeknete, kdo jsou zdroje vašich informací, nemáme se spolu o čem bavit,“ říká úsečně vrchní žalobce a před dalšími novinářskými dotazy se zavírá ve své tmavé limuzíně.

Rampula přitom takto uhýbá před šancí rozptýlit stále silnější podezření, že na vrchním státním zastupitelství vytvořil a řídil dobře promyšlený mechanismus, jehož hlavním cílem bylo nevyšetřit žádnou kauzu spojenou s politiky (právě na jeho úřadě se řeší ty nejdůležitější případy, k čemuž je zde zřízen zvláštní odbor) a který tak jako ve věci IPB stál na ústních a neprůhledných příkazech podřízeným. Teď je systém odhalen, což však automaticky neznamená, že by se dál nemohl držet v chodu. Zásadní pro jeho další existenci bude především to, jak na fakta o jeho fungování budou reagovat sami žalobci a především politici.

V tomhle směru lze očekávat spíše další stupňování tlaku v Rampulův neprospěch. „Není nic podstatnějšího než rozseknout ten gordický uzel na vrchním státním zastupitelství,“ tvrdí místopředseda ČSSD a stínový ministr spravedlnosti Jiří Dienstbier. „Dokud k tomu nedojde a pan Rampula bude dál na svém místě, žádná korupce tu nikdy nebude vyšetřená. Ministru Pospíšilovi to budeme stále hlasitěji zdůrazňovat. Ve hře je i svolání mimořádné schůze celé Poslanecké sněmovny.“

A podobně razantně mluví i nejvyšší státní zástupce Zeman. „Na základě nových informací, které se objevily ohledně IPB, dám příští týden ministru spravedlnosti rozšířený návrh na odvolání doktora Rampuly. A to právě o tento případ. Na změně na postu vrchního státního zástupce budu dál trvat, v jeho činnosti totiž spatřuji řadu pochybení,“ říká Zeman. Ministr spravedlnosti sice veřejně nechce nic komentovat, podle dostupných informací je ale nyní spíše rozhodnut Zemanovu návrhu vyhovět. Poslední provalený zásah Vlastimila Rampuly do vyšetřování IPB totiž prý podle svého okolí považuje za natolik závažný, že i přes tlak politických kolegů nechce podporou zkompromitovaného žalobce dál riskovat svoji zatím bezúhonnou politickou pověst.