Dopisy

Ženy v ofsajdu

Respekt 18/2011

Již více než čtyři roky naše sdružení vzdělává zaměstnavatele, jak vytvořit a realizovat firemní strategie slaďování rodinných a profesních rolí. Vzhledem k českému komplikovanému legislativnímu prostředí je to pro mnoho firem práce velmi náročná, ne-li nemožná. Přesto jsme se potkali s mnohými zaměstnavateli, kteří i v těchto podmínkách vystupují neuvěřitelně kreativně a odvážně. Zdaleka to nejsou jen velké, bohaté firmy, ale také zaměstnavatelé z řad veřejnoprávních subjektů (veřejné univerzity, fakultní nemocnice) i menší rodinné firmy. 

Terezie Pemová, manažerka projektu Budujeme firemní školky

Vysokoškolačky a ty druhé

Respekt 20/2011

Text profesora Iva Možného mne nadchl z několika důvodů: věcně poukázal na blížící se neblahé důsledky redukování lidské existence na pouhý ekonomický úspěch, připomněl děsivé důsledky demografického selhávání společnosti naší, potažmo celého Západu, a pojmenoval hlavní příčiny bez politicky korektní, genderově ideologické zátěže včetně úvahy o různorodosti tzv. kariér potenciálních matek.

Esej mi jež jako nesociolog jen tuším, ale které mne znepokojují, podobně jako třeba nezadržitelné přelidnění v některých jiných částech světa. Podobných zamyšlení, která jsou ve skutečnosti závažným apelem, bychom měli mít stále víc a pečlivě je číst. A zamýšlet se, zda obecně vnucená představa o životním úspěchu jednotlivce není jen manipulace s cílem vytvořit masu spotřebitelů v zájmu prodejců. Zda tedy opravdu nejsou důležitější hodnoty než „carpe diem“. Oceňuji rovněž, jak se klidným tónem vědce distancuje od politické korektnosti, od přidělování nálepky extremismu tam, kde je to věcně nesmyslné.

Jan E. Bárta

Příliš drahý symbol

Respekt 21/2011

Dovolil bych si drobné upřesnění k velice zajímavému článku Lucie Kavanové o koních v Irsku, kde autorka uvádí, že koní je v této zemi vzhledem k počtu obyvatel nejvíce v Evropě. Není to pravda, jak lze zjistit nahlédnutím do statistik FAO, vesměs vycházejících z údajů národních úřadů. Nejčerstvější údaje FAO jsou sice k dispozici pro rok 2009, to však jistě nepředstavuje velké zkreslení.

Podle těchto údajů připadá v Irsku zhruba 23 koní na tisíc obyvatel, tedy asi stejně jako v Bulharsku (na bulharském venkově tradice koně coby soumara vyhasíná teprve postupně, koňovitých, včetně oslů a mul, tu je více než 40 na tisíc obyvatel). I když vezmeme v úvahu, že oficiální čísla mohou být nižší o neregistrované koně, zcela jistě je víc koní na tisíc obyvatel (asi 37) v Rumunsku. Je to dědictvím Ceauşeskova komunistického režimu, jenž ke konci své éry podporoval zavádění koní coby dopravního prostředku ve snaze ušetřit ropu na vývoz. Především se ale žádná evropská země nemůže měřit s Islandem, kde žije více než 250 koní na tisíc obyvatel, tedy jeden kůň na každé čtyři Islanďany.

Filip Tesař