Čekání na český příběh

Noční ulicí se plíží stín šestadvacetiletého muže. Slyšíme jeho zrychlený dech. Střih. Scéna se v hrdinově flashbacku vrací o čtyři roky zpátky, kdy jako vojín utíká z kasáren a s sebou odnáší dva samopaly. Následuje klipovitý sled událostí: krádež motorky, skrývání, honičky, přepadení kvůli jídlu, střelba na strážmistra SNB. Střih. Jsme zpátky v přítomnosti, vystresované oči muže hledí skrz mušku na člena místního národního výboru. Ozve se výstřel, komunista padá k zemi, mladík se usmívá. Střih. Zraněný muž z posledních sil vytahuje pistoli a opětuje střelbu. Mladík se hroutí, zavírá oči a z koutku úst mu vytéká červený pramínek. Tklivé smyčce podkreslují závěrečné titulky: „A tak se střelou do srdce 4. 5. 1955 uzavřel čtyřletý hrdinský příběh odbojáře Františka Slepičky. Čest jeho památce.“

Slepičku alias agenta Luboše by mohl hrát třeba Karel Dobrý, pokud by producenti chtěli známou tvář, nebo neokoukaný Stanislav Majer, ten by se k němu lépe hodil věkem. Film o téhle významné postavě odporu vůči komunistické diktatuře ovšem zatím nevznikl ani nevzniká. Ta otázka je nasnadě: proč do našich kin může nyní halasně vstupovat velkofilm jménem

Lidice

, ale netočí se žádné snímky s názvy Babice, Horáková, Palach či Magor?

…