A teď budeme zlí

Manažeři společnosti Czech Coal si natřeli tváře válečnými barvami a vyrazili dobýt Litvínov. Nový majitel dolů Pavel Tykač chce zlomit odpor města proti prolomení takzvaných limitů těžby a hraje vabank. Tykač (finančník mnohokrát vyšetřovaný, ale nikdy neodsouzený za podezřelé obchody) ovládl před rokem skupinu Czech Coal za deset miliard korun. Na téhle investici ale vydělá jen za předpokladu, že se mu podaří dostat k dosud nedotčeným nalezištím hnědého uhlí ležícím za čárou zakazující od počátku 90. let těžařům další devastaci severočeských obcí a krajiny. Jenže bez zásob „za limity“ ztrácí Czech Coal každým dnem na hodnotě, protože v dolech uhlí postupně dochází – do čtyřiceti let nebude co těžit. Právě ochota litvínovských domorodců hájit limity rozhodně proti prolomení přivedla teď Czech Coal k nevídanému rozhodnutí: firma oznámila, že škrtá Litvínov ze seznamu obcí, kterým posílá finanční výpomoc jako náhradu za následky ničivé a zdraví škodlivé povrchové těžby. 

42_litvinov_jaros_R22_2011_s.jpgZ kola ven

Ještě zbývá rozebrat si svačinové balíčky s chleby namazanými sádlem a posypanými cibulí, vyslechnout bezpečnostní pokyny a může se vyrazit. „Přilbu mějte pořád na hlavě, při jízdě se pevně držte a neopouštějte sami skupinu,“ opakují usměvavé průvodkyně pokyny pro třicet novinářů a pracovníků turistických kanceláří, kteří za chvíli zažijí něco, co se běžnému smrtelníkovi jen tak nepoštěstí. Před chvílí zhlédli v zasedací místnosti těžařské společnosti Czech Coal propagační film o tom, jak firma získává v dolech „vysoce kvalitní hnědé uhlí“, rekultivacemi úspěšně obnovuje zničenou krajinu, dává práci „šikovným řemeslníkům i inženýrům“ a finančně podporuje „studenty i seniory“. A teď návštěvníky čeká to hlavní: v terénních autech se spustí na dno povrchového uhelného dolu, kde budou moci zblízka obdivovat práci velkorypadel schopných během minut přesunout tuny země z místa na místo. „Věřím, že vás to ohromí, jedná se o úžasné technologické dílo,“ říká jedna z průvodkyň akce nazvané Uhelné safari. Součástí výletu pak bude i prohlídka nedalekého jezera a dostihového závodiště, které vznikly po rekultivacích na místě bývalých dolů.

Těžařská společnost v poslední době zapracovala na svém obrazu. S nápadem otevřít nepřístupné povrchové doly návštěvníkům a prezentovat zdevastovanou krajinu jako úžasné „technologické dílo“ přišli pracovníci PR oddělení před třemi lety a od té doby mají všechna místa na několik měsíců dopředu zamluvená. Společnost také vyhlásila nový grantový program pro školy v regionu, kterým financuje vybavení specializovaných učeben a ročně rozdá obcím nacházejícím se poblíž dolů třicet milionů korun, což si starostové a primátoři nemohou vynachválit. „Získáváme milion korun ročně a společnost podporuje i konkrétní sportovní akce nebo prevenci kriminality,“ sděluje primátor Mostu Vlastimil Vozka. „Ta spolupráce je výborná,“ dodává s tím, že prach a hluk způsobený okolními doly sice městu neprospívá, ale následky těžby se prý daří rychle zahlazovat. „Podívejte, tamhle ještě já pamatuju černou jámu,“ ukazuje na zelenou pláň za městem porostlou vysokými stromy.

Jak se ale nyní ukázalo v sousedním Litvínově, z téhle idyly budou nyní vyloučeny ty obce, které vytváření nových „černých jam“ v kraji odmítají. „Bylo to překvapení,“ říká o rozhodnutí těžařů vypovědět městu spolupráci starosta Litvínova Milan Šťovíček (VV). O překvapení mluví i ostatní oslovení zastupitelé města. Ještě před koncem minulého roku mluvil se zástupcem Czech Coalu Petrem Kolmanem, aby vysondoval, jestli se bude mezi městem a společností něco měnit, když teď celé těžařské skupině vládne nový majitel Pavel Tykač. Odpověď prý zněla, že žádné změny nenastanou. Za tři měsíce pak ale dostal starosta i každý člen zastupitelstva Litvínova od Petra Kolmana dopis, ve kterém ředitel oznamoval ukončení spolupráce kvůli starostově „neochotě diskutovat“ a „dlouhodobému odsuzování těžby hnědého uhlí“. Jak přesně se ona neochota a odsudky projevovaly,odmítá vedení společnosti upřesnit. Ředitel i jeho zástupci odkazují na bývalou tiskovou mluvčí a nyní ředitelku pro regionální politiku skupiny Czech Coal Liběnu Novotnou. Ta po několika urgencích posílá vyjádření, že starosta Milan Šťovíček „nebrání zájmy města Litvínova a jeho obyvatel“, ale „prosazuje své osobní politické zájmy“, s tím, že těžařská společnost si „spolupráci představuje jinak“.

Nenechat se zastrašit

V Litvínově vyvolalo ukončení spolupráce ze strany těžařské společnosti pozdvižení. V pětisetmilionovém rozpočtu města se úbytek tří milionů, což je přibližná výše ročního příspěvku od těžařů, zdánlivě ztratí. Nicméně pro město s vysokou nezaměstnaností a známou lokalitou Janov obydlenou z velké části sociálně vyloučenými lidmi to je důležitá vzpruha. Minule třeba těžební společnost zafinancovala jednu novou služebnu městské policie a platy čtyř městských strážníků působících právě v sociálně vyloučených lokalitách. Když teď město o peníze přišlo, muselo strážníky propustit a policejní služebna zůstává prázdná. Nejde však jenom o projekty financované konkrétními částkami. Smlouvu o spolupráci uzavřel Litvínov s těžební společností před třinácti lety hlavně proto, aby měl lepší vyjednávací pozici při plánování rozvoje města. Těžaři tak pomáhali třeba městu likvidovat rozsáhlé skládky, které v okolí zbyly ještě z dob komunismu, podíleli se na budování cyklostezek nebo při směně pozemků, na kterých potom vyrostly sportovní areály.

Konec téhle spolupráce samozřejmě pobouřil opozici, kterou v Litvínově tvoří ODS a ČSSD. Zástupci obou stran tvrdí, že současné vedení města bylo těžaři vytrestáno právem, protože „je zabetonované ve svých pozicích“ a odmítá přijmout argumenty druhé strany. „S další těžbou musíme počítat a vyjednávat pro město nejlepší podmínky, ne ji odmítat,“ myslí si. Stejně to vidí i šéf místních občanských demokratů Daniel Volák, podle kterého současné vedení města v čele se starostou Šťovíčkem tvoří „ekoteroristé s naivním myšlením“. Oba přitom odkazují na státní energetickou koncepci, která s možností prolomit limity počítá.

Zásadní dokument schválený vládou Vladimíra Špidly před sedmi lety určuje, jaké zdroje se mají v Česku využívat, aby bylo dost tepla i elektřiny. Otázku, jestli k tomu bude potřeba vytěžit a spálit i zásoby uhlí nacházející se za limity, přitom nechala koncepce otevřenou.

Od té doby uhelná lobby tlačí přes ministerstvo průmyslu na to, aby limity padly. Poprvé se to téměř podařilo před rokem za vlády úřednického premiéra Jana Fischera, kabinet měl schvalovat novou verzi energetické koncepce, která s prolomením limitů počítala. Zásadní rozhodnutí ale nakonec úřednický premiér nechal na vládu vzešlou z legitimních voleb. Její ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek (ODS) teď zrušení limitů opět prosazuje: s odkazem na analýzy, podle kterých se musí limity prolomit, jinak českým teplárnám dojde uhlí a přestanou dodávat teplo do domácností.

Problém analýz vzešlých z ministerstva průmyslu a obchodu je v tom, že do svých propočtů nezahrnují možnosti energetických úspor v podobě zateplování a šetrných moderních technologií. Na to se odvolávají zastánci limitů, mezi něž patří i starosta Litvínova Milan Šťovíček. Poté, co byl zvolen jako nezávislý kandidát do sněmovny za Věci veřejné, prosadil, aby se koalice ve svém vládním prohlášení zavázala k tomu, že limity prolamovat nebude. Když teď ministr vládní ODS Martin Kocourek tohle rozhodnutí opět zpochybňuje a těžaři začali vydírat město, kde je starostou, chystá Šťovíček odvetné kroky. „Jde o to nenechat se zastrašit,“ říká. A jako šéf výboru pro životní prostředí ve sněmovně připravuje novelu horního zákona s cílem zvýšit poplatky, jež těžební společnosti odvádějí státu a které stát potom přerozděluje obcím postiženým těžbou. Součástí novely, již autor plánuje předložit poslancům po prázdninách, má být i zrušení paragrafů opravňujících vyvlastnit majitele pozemků, kteří nechtějí těžbě ustoupit.

Adrenalin v jámě

Nákladní terénní mercedesy překonají ochranný val povrchového dolu a pak nastane prudká jízda z kopce. Cesta podél pásových dopravníků má občas vražedný sklon, takže návštěvníci „uhelného safari“ rozesazení na speciálně upravených korbách vozů zažívají podobné pocity jako závodníci autokrosu. Kdo se pevně nedrží, riskuje, že vyletí ze svého místa. Na konci cesty, tam, kde padesátimetrové těžební stroje systematicky ukrajují odkryté zásoby uhlí, se pak lidem v bílých helmách ukáže fascinující pohled. Kolem se rozkládají kilometry mrtvé krajiny, jako by se všichni rázem ocitli v nějakém měsíčním údolí.

Kus dál se za vysokým horizontem vypínají zelené hřebeny Krušných hor se zámkem Jezeří. A vedle se pod korunami zelených stromů rýsuje městečko Horní Jiřetín, které zmizí ze zemského povrchu, pokud se podaří limity prolomit. Tohle téma se ale na dně těžební jámy neřeší. Průvodce ohromené návštěvníky upozorňuje na technické parametry strojů a podává výklad o tom, jak bude místo vypadat, až odtud odjedou těžební stroje: na okraje se naveze opět zemědělská půda, střed dolu se zatopí vodou. Bude to trvat přibližně sto let a výsledky nejsou vůbec jisté, protože s rekultivací tak rozsáhlého území nejsou zkušenosti. Jestli potom těžba definitivně skončí, nebo vznikne nový důl směrem k městu Litvínov, stále není rozhodnuto.