Levice by měla zpozornět. To, co léta trápilo pravici, se totiž možná přelije na druhou část politického spektra. Vedle sociálních demokratů, komunistů, zemanovců, bobošíkovců tu možná vzniknou i paroubkovci. Levá strana spektra by se tak mohla roztříštit podobně, jako se zejména na konci devadesátých let rozdrobila pravice.
Jiří Paroubek se cítí v ČSSD zapomenut a prohlásil: „Samozřejmě vidím výzvu, která se rýsuje: dostat do sněmovny historickou stranu Edvarda Beneše, jejímž členem jsem byl 16 let.“ Jinými slovy, uvažuje o vstupu do České strany národně sociální.
Je otázka, co dobrého takové spojení přinese. Odkazovat dnes na Beneše není příliš prozíravé, protože víme, že jeho politika byla osudově neúspěšná. Paroubek i Beneš věřili, že dokážou zvládnout jak komunisty, tak Moskvu. Dokonce i Beneš k národním socialistům vstoupil ze zcela pragmatických důvodů. Prezident Masaryk mu řekl, že jeho stranická nezávislost provokuje, tak ať si vybere některou z koaličních stran. V roce 1922 si tedy vybral národní socialisty. Ale nechme paralel, protože nejsou přesné.
Každopádně platí, že Paroubkův odchod může sociálním demokratům ublížit. Po Miloši Zemanovi je to další vrcholný představitel, který neumí zvládnout absenci moci. Zeman ve všech pokusech (o prezidentský post i o účast ve sněmovně) o…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
