Čtyři sta let s bělochy

Když George W. Custalowa stihla nedávno srdeční slabost, největší za poslední roky, měl štěstí. Jeho děti se během let rozptýlily po kraji, jeden syn ale zůstal v domě právě kvůli téhle chvíli – aby otci pomohl, až bude potřeba. Naštěstí byl doma, vzal auto a společně vyrazili do patnáct mil vzdálené nemocnice. Slabé srdce už před lety ukončilo život Georgeova otce, ale perspektiva další generace je dnes úplně jiná. George dostal od doktorů stimulátor, a tak může i po sedmdesátce dělat to, co ho baví – trochu pracovat kolem domu, a když se ve vesnici objeví někdo cizí, vzít klíče a ukázat mu své muzeum.

To před lety založil jeho otec: jednoho dne se rozhodl posbírat předměty, které mají lidé doma nebo zůstaly ležet po okolí. V domku připomínajícím útulné vetešnictví nebo skladiště všemožných starých věcí, vycpanin zvířat a indiánských rituálních pomůcek lze potkat skutečné muzejnické skvosty: třeba dvě stě let starou kánoi nedávno vyzvednutou ze dna zdejší řeky, tomahavk z bitvy proti osadníkům ze začátku 17. století nebo tisíc let staré kamenné násady na oštěpy a kopí. Nejvíc si tady ale cení nenápadného přívěsku z korálků, který prý nosila legendární indiánská princezna Pocahontas.

George W. Custalow vybere dva a půl dolaru za vstupné, nabídne chlazenou kolu z…