V těchto dnech si Evropa připomíná první výročí záchranného plánu pro Řecko. Po mnoha měsících bezzubého dohadování se před rokem eurozóna „postavila trhům“ a vytvořila prozatímní ochranný val známý pod zkratkou EFSF (European Financial Stability Facility). Když to velmi zjednodušíme, tak státní kapitál poskytnutý vládami postavil zeď spekulantům a mělo se ukázat, kdo s koho.
K tomuto výročí si eurozóna nadělila „malý dárek“, když do záchranného programu, který ochranný val poskytuje spolu s MMF, se po Řecku a Irsku přihlásila již třetí země – Portugalsko.
![](https://i.respekt.cz/data.eu.cntmbr.com/respekt-prod/respekt-prod/4a4d220f-e9d8-4c00-871f-f605c2017a8a.jpeg?width=1920&height=600&fit=crop&gravity=0.5x0.5)
![](https://i.respekt.cz/data.eu.cntmbr.com/respekt-prod/respekt-prod/346d208b-db3f-4735-8aae-a35cff633dcb.jpeg?width=3840&height=651&fit=crop&gravity=0.5x0.5)
Jinými slovy bankrot
Co k tomuto výročí říci? Mezi ekonomy a europublicisty různých přesvědčení dochází v posledních měsících k jakési názorové konverzi. Ta spočívá ve dvou výhledech. Euro jako takové přežije, ale některé postižené státy se nevyhnou nějaké formě státního bankrotu. Soudě podle relativně stabilního kurzu evropské měny a její funkční a klidné účasti v normálních mezinárodních a měnových transakcích to vypadá, že „trhy věří“ tomu, že euro tu zůstane s námi. Hlavní evropští političtí lídři, tedy Nicolas Sarkozy a Angela Merkelová, dali Evropě a světu slib, že eurozóna se nerozpadne „ať to stojí, co to stojí“.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu