Editorial: Narozeniny RSE

V neděli oslavilo Rádio Svobodná Evropa šedesát let. Tato informace nevzbudila v této zemi příliš velký zájem, což může být vykládáno jak pozitivně, tak i negativně. Pozitivně, protože už patříme mezi svobodné země, takže služby tohoto rádia nepotřebujeme. Anebo negativně, že si nejsme schopni připomínat, co pro nás toto rádio učinilo. Protože jsme v Respektu optimisté, bereme první variantu.

Těžko si skutečně představit lepší symbol naší tužby po svobodě, než je toto rádio. Z praskajícího tranzistoráku se ozývaly informace, které obyvatelé této země neměli slyšet. Ať už šlo o zprávy politické, kulturní či katastrofické (například o výbuchu v Černobylu se Češi dozvěděli jen ze zakázaného vysílání). Při spuštění RSE prohlásil Ferdinand Peroutka: „Jeden časopis by znamenal málo v zemi, kde vládne svoboda. Ale jeden svobodný časopis, jedna rozhlasová stanice v diktátorském režimu – to je revoluce, neboť takový režim se zakládá na tom, že jen vláda smí mluvit a nikdo nesmí odpovídat, že každý může být obžalován, ale nikdo se nesmí hájit. Avšak jakmile, ať odkudkoli, vnikne do tohoto tuhého a umělého systému třeba jen zlomek svobody, jakmile zase je možno stavět argument proti argumentu, jakmile už nelze jednat bez kritiky, jakmile někde je místo, odkud je možno vyvracet nepravdy, pak se celý tento pyšný systém chvěje.“

Systém se chvěl: vysílání rádia rušil, aby se nedalo v Československu poslouchat, zaútočil na ně dokonce teroristickým útokem, ale hlas svobodného světa proudil za železnou oponu i nadále. Je nepochybné, že toto rádio se podílelo na znovunabytí naší svobody velkou měrou, a patří mu za to obrovský dík.

Nemohli jsme si přát lepší happy end. Nejenže jsme se totality dokázali zbavit, ale dnes světu vracíme to, z čeho jsme tak těžili. Rádio Svobodná Evropa sídlí v Praze, odkud vysílá necenzurované zprávy do zemí, které se ze svobody ještě netěší. Je to největší diplomatický příspěvek České republiky světu. Takže závěrem přejeme vše nejlepší k narozeninám a děkujeme.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery