Solidní sezonní práce

Předloňský román Francouzky Delphine de Vigan (1966)

Ani později, ani jinde

se takzvaně dobře čte, nic nebrání jeho zhltnutí ani v rušivých velkoměstských dopravních prostředcích. Není to jen proto, že autorčin styl má blízko k tomu filmovému vidění, v němž děje chtějí být v permanentním pohybu, bez „zbytečného“ prodlévání. Přímočaré přístupnosti pochopitelně napomáhá i to, že dvěma hlavními hrdiny jsou naši současníci, muž a žena v mladším středním věku, s problémy a pocity, které mají velmi blízko k tomu, co sami zde můžeme zažívat. Čistě hypoteticky: ten příběh z Paříže by se dal – po úpravě některých reálií – dobře přenést třeba do dnešní Prahy. Dobová senzitivita se totiž stále více internacionalizuje.

Ale konkrétněji: Paříž, 20. května, všední den. Sledujeme pohyb dvou postav. Vdovy a matky tří dětí Mathildy, která pracuje v marketingovém oddělení potravinářského komplexu, a Thibaulta, jenž autem křižuje město coby pohotovostní lékař. Oba vstupují do věku osobní usmýkanosti, v němž však zdaleka ještě nemají právo vypnout, nebýt produktivní. Energeticky a citově vysátá ekonomka Mathilda se k 20. květnu iracionálně upíná proto, že před pár týdny zašla k věštkyni a ta jí předpověděla, že ten den se zjeví nový muž jejího života. Thibault se 20. května rozejde s chladnou kastrující krasavicí Lilou, aby si udržel důstojnost a naději, že potká ženu, pro niž intimita bude znamenat víc než jen tělesný akt. Thibault ten den bilancuje, kdežto Mathilda zažívá další kapitolu drsné šikany na pracovišti. Autorka k sobě umně nechá obě postavy přiblížit, potkají se v ulicích Paříže, ale neseznámí se. Delphine de Vigan s postavami soucítí, ale zachovává věcnost a pravděpodobnost, nevolí líbivé řešení.

Její výsek, který časově zabírá delší úsek než vytyčený den, neboť píše i o minulosti figur, se více zaměřuje na Mathildu. Ta jí skýtá bohatší životní materii a líčí ji jako objekt (a oběť) manažerských mechanismů. Ty má autorka výtečně přečtené; sama dvacet let pracovala v jedné takové společnosti. Kdežto lékař Thibault potkává lidi v situacích, kdy všeobecnému požadavku na efektivitu nejsou momentálně nebo už vůbec schopni dostát.

Literárně nejde o žádnou událost, nýbrž o velmi solidní aktuální produkci. Možná právě takovéhle prózy jednou poslouží jako dobrý studijní materiál k analýzám, jak (smutně) žili lidé v západní Evropě na počátku jedenadvacátého století.

Autor je redaktorem MF Dnes.