Českou politiku by bylo možné s mírnou nadsázkou charakterizovat tak, že se v ní nebojuje o prosazení politických programů stran, ale pouze o obsazení ministerstva vnitra. Bylo ostatně příčinou roztržky loni hned po volbách, když si Věci veřejné kladly jako podmínku ke vstupu do vlády post ministra vnitra. Před několika měsíci pak téměř hrozil rozpad vlády kvůli souboji o křeslo policejního prezidenta. A současná krize je ve své podstatě také spojena s ovládnutím vnitra.
V čem je vnitro tak výjimečné, že vzbuzuje u politiků takové vášně? Vždyť v normálně fungující demokracii by mělo vnitro být obyčejným rezortem, jehož poslání se od jiných ministerstev nijak zvlášť neliší. Jenže v Česku vnímají politici ministerstvo vnitra – řečeno totalitární mluvou – jako silový rezort, jako nástroj v mocenském souboji.
Příklad Gross
Pokud zúžíme vnitro na policii (protože o tu jde politikům především), pak existují dvě možnosti, jak na ni nahlížet. Buď policie opravdu funguje jako mocenský nástroj politiků pro udržení se u moci a pro kontrolu konkurence, anebo je to jen iluze, které politici zbytečně podléhají, neboť policie se ve skutečnosti věnuje pouze svému pravému poslání, jímž je ochrana společnosti před zločinem.
Druhá možnost je bohužel málo…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
