Editorial: Za krásnými domy

Právě v rukou držíte dvojčíslo, kde je dominantní prostor věnován architektonické příloze nazvané Krásné české domy. Materiál připravila Karolína Vránková, která se snažila zmapovat posledních dvacet let české architektury, ale také třeba zodpovědět otázku, jak levný je nejlevnější domek. V příloze si rovněž přečtete eseje od Adama Gebriana a Jana Jehlíka či rozhovor s autorem letošní ročenky Česká architektura Pavlem Hniličkou.

Vzhledem k tomu, že na rozdíl od zdejších domů není politická scéna statická, píšeme i v tomto vydání o událostech souvisejících s praktikami Věcí veřejných. Stejně jako v předchozích číslech tu najdete zcela nové informace, které by měly napomoci pochopit, co se tu vlastně odehrává a proč. 

A jak už to bývá, zatímco dva se perou, třetí se směje. Mimo větší pozornost se tu zvedá síla D.O.S.T., která sdružuje lidi nespokojené s liberálním prostředím, členstvím v Evropské unii, ale hlásí se k ní i extremisté a neonacisté, kteří otevřeně bojují proti menšinám a demokratickým principům. Tato organizace se odkazuje k Václavu Klausovi, jenž její aktivity na oplátku oceňuje. Je otázka, kam tento projekt může dospět a kolik lidí oslovit, ale v nestabilních dobách se extremistům a populistům vždy daří mnohem lépe. K tématu viz komentář Petra Třešňáka a článek Silvie Lauder.

Závěrem ještě k Respektu. Minulý týden se rozdávaly Novinářské ceny, což je akce, kterou pořádá Open Society Fund. Respekt byl nominován ve čtyřech z pěti kategorií, a ve skupině rozhovor dokonce soutěžily dva naše příspěvky (porota vždy vybírala tři nejlepší a pak jednoho vítěze). Získali jsme dvě hlavní ceny a jedno čestné uznání. Ceny si odnesli Tomáš Lindner za reportáž ze Rwandy a Kateřina Šafaříková za rozhovor s Íránkou Šádí Sadrovou, čestné uznání platilo pro Hanu Čápovou za článek o nelidských podmínkách zahraničních dělníků v Česku.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, 

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery