Mobily nadchly Afriku. Zuří podvodníci, kteří vydělávají na malárii

Až čtvrtina léků, které si kupují lidé v chudých zemích, je podle odhadů padělaná. Podvodníci třeba z bílého prášku vyrobí pilulky a vydávají je za záchranu před malárií. Alespoň v Ghaně a Nigérii už je ale možné se před imitacemi chránit – mobilním telefonem: stačí naťukat do esemesky kód napsaný na léku, odeslat zprávu a počkat na odpověď, která potvrdí, jestli je lék pravý.

Systém, který jeho provozovatelé z ghanské neziskové organizace nazvali mPedigree, je jednou z mnoha novinek, které na africký kontinent přicházejí s mobilní sítí. Jako příklad ho nedávno uvedl týdeník The Economist, který se potenciálu mobilů v Africe podrobně věnuje už dva roky. Redaktoři dospěli k závěru, že šíření mobilů do chudých zemí "nejen že přetváří toto průmyslové odvětví – ale mění celý svět“.

Kouzelná SMS

Nezvykle expresivní závěr obvykle střízlivě píšícího časopisu je podložen řadou čísel. Zatímco například před deseti lety vlastnili obyvatelé Afriky, Asie a Latinské Ameriky jen čtvrtinu z tehdejší celosvětové sítě 700 milionů mobilů, dnes jim patří zhruba tři čtvrtiny ze současných asi čtyř miliard.

Jen v Africe, která je nejrychleji rostoucím telekomunikačním trhem, má dnes svůj přístroj přes 500 milionů lidí, ročně si přitom v minulých letech telefon pořídilo okolo sta milionů lidí. Zatímco před deseti lety bylo možné na ulicích afrických měst spatřit s telefonem u ucha jen členy nejbohatší elity, teď narazíme na mobil i v těch nejzapadlejších vesnicích. Z toho všeho logicky vyplývá, že se zájem i kapitál lídrů telekomunikačního průmyslu během posledních let přesouvá z rozvinutých do rozvojových zemí.

Vede to ke spoustě změn. V Indii, v Číně, v Africe a na Blízkém východě vznikají mocní místní operátoři, kteří se dokážou soustředit na chudé zákazníky, jež západní firmy dlouho ignorovaly. Pionýrem v Africe je súdánský rodák Mo Ibrahim, který vybudoval africký koncern Celtel.

Peníze

získané z prodeje svého podílu v Celtelu katarskému operátorovi Zain investoval do nadace, jež oceňuje odpovědné africké politiky, kteří po vypršení mandátu nebo po prohraných volbách v míru odstoupí z funkce. 

Druhým trendem je vzestup čínských výrobců mobilů, zvláště firem Huawei a ZTE, které jsou schopny vyrábět nejlevnější telefony pro nejchudší zákazníky. Oba koncerny zároveň investovaly do vlastního výzkumu a jako jedny z mála čínských značek si získávají dobrou pověst i díky inovacím a solidní kvalitě. Na trhy v chudých zemích zatím se svými drahými výrobky nepronikl Apple, naopak se na nich daří finské Nokii, která je podle průzkumů v Africe hned za Coca-Colou značkou s nejlepší reputací.

Třetím trendem je právě rozvoj služeb, ke kterým patří v úvodu popsaný ghanský systém na kontrolu léků mPedigree. Na podobném principu farmářům pomáhá systém eSoko. Vesničané si mohou pomocí SMS zjistit ceny plodin na nejbližších trzích a vybrat si, kde své zboží prodají s nejvyšším ziskem; obchodníci už při nákupu sklizně nemohou tak snadno zneužívat jejich nevědomosti. Do systému Farmer’s friend zase mohou zemědělci SMS zprávou poslat dotazy týkající se předpovědi počasí, parazita, který napadl jejich rajčata, anebo nemoci, jíž trpí jejich domácí zvířata. Během několika hodin – v případě složitých problémů během několika dní – jim pak přijde SMS odpověď.

Řada takových projektů nepřináší zisk, závisí na podpoře zahraničních dárců anebo vlád (lékařský systém mPedigree například podporují výrobci léků a firma Hewlett-Packard) a využívá je zatím jen menšina obyvatel chudších států. Existuje ale jedna novinka, která už funguje ve čtyřech desítkách afrických a asijských zemí. Říká se jí „mobile banking“ nebo také „mobile money“. Jejím jádrem není obsluha bankovního účtu přes internet, jak ji známe z Evropy. Jde o službu, která nabízí konto přímo v mobilu. Nejvíce se jí daří v Keni a momentálně v rozvojových zemích (kde drtivá většina lidí nemá bankovní účet) zásadně mění podobu bankovnictví, jak ji známe ze západního světa.

52_stransky01_R16_2011_s.jpgZlevnit a vydělat

Když chce taxikář v keňském hlavním městě Nairobi poslat deset dolarů z výplaty manželce, která se na vesnici stará o rodinné políčko, nemusí do banky. Ani nemůže: má tak nízké příjmy, že by mu běžná firma odmítla založit konto. Vydá se proto ke stánku, kde se prodávají kupony na volání mobilním telefonem. Prodavači předá zmíněných deset dolarů a ten je nabije na účet zřízený speciálně k jeho mobilnímu číslu. Manželce, která žije v chýši daleko od většího města, přijde na telefon kód platby. Ukáže ho prodavači telefonních kuponů ve své vesnici a ten jí předá oněch deset dolarů od manžela v Nairobi.

Takto ve stručnosti funguje systém M-Pesa, kterým mezi sebou Keňané letos pošlou kolem miliardy dolarů. V průměrné transakci se převádí dvacet dolarů a v M-Pesa (kterou provozuje mobilní operátor Safaricom, jinak nejziskovější firma východní Afriky) si účet zřídila skoro třetina ze čtyřiceti milionů Keňanů. Mohou podobně jako zmíněný taxikář posílat peníze příbuzným, platit školné svých dětí a na mobil – podobně jako v bance – ukládat i miniaturní několikadolarové úspory. Toto "mobilní bankovnictví“ se vedle Keni rozvíjí i v dalších čtyřiceti afrických a asijských státech.

"Firmy si dlouho myslely, že být chudý znamená nemít žádné peníze. Ale ukázalo se, že chudí lidé trošku peněz mají a na planetě jich jsou přitom miliardy. Je to obrovský, nedobytý trh pro firmy,“ popsal v lednu potenciál mobilního bankovnictví týdeník Time.

Podle výzkumů stouply příjmy rodin využívajících novou bankovní službu v Keni o pět až třicet procent. Počítat celkový účinek mobilních telefonů na ekonomiky rozvojových států je sice obtížné, ale jejich dopad může být revoluční. Moderní komunikace přináší na africký či indický venkov (kde nikdy neexistovaly pevné telefonní linky, nevedou tam zpevněné cesty a nefungují pošty) nástroj, který lidem šetří spoustu dlouhých cest a dodává jim dříve nevídané množství informací.

O přesné ekonomické propočty se pokoušela jak Světová banka, tak konzultantská firma Deloitte nebo ekonomové z London Business School. Podle jejich závěrů každých deset nových telefonů na sto obyvatel zvyšuje hrubý domácí produkt země o 0,6–1,2 procenta. Lepší informace také vedou k zefektivňování místních trhů: podle studií z odlehlých regionů v Tanzanii, v Nigeru a v dalších zemích používání mobilů – a s ním spojené omezení služeb prostředníků – o několik procent zvýšilo příjmy farmářů či rybářů a současně snížilo ceny jejich sklizně a úlovků pro spotřebitele. Přední teoretik rozvojové pomoci Jeffrey Sachs proto mobilní telefon nazval „nejúčinnějším jednotlivým nástrojem proměny rozvojových zemí“. Platí to zvláště pro Afriku, kam přes displeje mobilů přichází také internet.

Laciné a chytré

Afrika se v minulých dvou letech napojila na svět. Platí to alespoň pro rychlý internet, který na nejchudší kontinent dovedly tři nové podmořské optické kabely. Během minulého roku se díky nim podle údajů měsíčníku Inteligent Life rychlost internetového připojení zvýšila čtyřikrát a cena klesla o devadesát procent.

Většina kontinentu ale pořád nemá přístup k elektřině. Na rozdíl od vedení, které neefektivní vlády nedokázaly během desítek let nezávislosti vybudovat, fungují i v odlehlých místech stále modernější sítě soukromých mobilních operátorů.

V těchto podmínkách se stěží rozšíří počítače a laptopy, které není kde napájet. Alternativou se stávají „chytré mobily“, které jsou lidé v místech bez elektřiny schopni nabít na různých generátorech a improvizovaných bateriích.

Čínský Huawei navíc v příštích měsících začne prodávat telefon s operačním systémem Google Android pouze za devadesát dolarů a levné modely chytrých telefonů chystá i Nokia a další firmy. Je pravděpodobné, že se na nich internet a jeho výhody rozšíří i do nejzapadlejších koutů Afriky stejně rychle jako v minulých letech mobily.