V Litomyšli se opravdu hezky plave. V Olomouci lze se zvláštním požitkem obdivovat gotické madony, ve vinařství Sonberk zase západ slunce nad vinicí. Je to zásluha architektury. V Litomyšli nechali vystavět bazén, co zvenku vypadá jako terénní vlna, v Olomouci historický Přemyslovský palác doplnily beton, sklo a ocel a vzniklo tak zvláštně přísné muzeum plné kontrastů. Vinařství ze dřeva a kamene vypadá tak samozřejmě, jako by to byla jen další oblina v moravských kopcích.
Jsou to jen tři případy, kdy architektura ukázala, co umí. Využít materiálů, proporcí a světla a vytvořit architektonický prostor, který na člověka zapůsobí stejnou silou jako krajina nebo socha.
Takových staveb vzniklo za poslední roky víc. Píšou o nich časopisy, přicházejí nadšení lidé a klepou na rameno investorům a tvůrcům, že to je architektura s velkým A. Čímž by mohla skončit etapa architektury s velkým A a začít nová – etapa docela normální.
Trochu šílený dům
Architekti si roky stěžovali a měli k tomu důvod. Na jejich práci se snášela kritika. Náhodní kolemjdoucí se posmívali jejich stavbám, že to jsou škatule. Vyčítaly se jim paneláky a spousta starých hříchů, které nespáchali. Bylo těžké najít někoho, kdo by jim rozuměl a něco zajímavějšího si od…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu