Editorial: Ticho a poslouchat

Zřejmě příliš nepřekvapí, že i v tomto čísle je hned několik textů, které se věnují tématu Věcí veřejných. Ať už jsou to články o fungování této strany či esej o novinářském rozměru kauzy uplácení členů VV.

Více si přečtete uvnitř čísla, rád bych tady ale upozornil na jeden mimořádně skandální dokument. Jde o text, který sice už byl publikován, ale i tak zafungoval jako rozbuška. Zde je úryvek z něj:

„Jeden den do dne D: Přišel jsem z brigády kolem páté odpoledne. Celý domov ještě makal na zahradě. Zametala se i tráva a hliněná cesta. Holky venku čistily silnici, po které přijede paní prezidentová. ,Graciáne! Okamžitě si sundej batoh, vezmi si hrábě a dělej!‘ zakřičela na mě vychovatelka Marie Šprinclová. Hrábě mi byly k ničemu. Děcka chodila a sbírala lístečky rukama. ,Já jich mám šest,‘ křičel Roman. ,Nemachruj! Já jich mám pět, ale ten jeden tady někde najdu,‘ odpověděl Tomáš. Po večeři se jedna devatenáctiletá holka pod dohledem vychovatelky učila nazpaměť úvodní řeč. ,Vítáme vás, paní Klausová, v našem dětském domově. A jako nejdříve – jéé, znova! Jsme potěšeni, že vás vítáme… Bože! Teto, já neumím mluvit!‘ zlobila se slečna, která bude v červnu dělat závěrečky na kuchařku.“

Nechápete, kde se ukrývá ona skandálnost? A o co vlastně jde? Přečetli jste si právě pasáž z Jednoho dne chovance Dětského domova Jemnice Graciána Svačiny, který před půlrokem publikoval v Respektu. A ta skandálnost je v tom ohledu, že mladík si dovolil napsat lehce ironický fejeton o tom, jak probíhaly přípravy na návštěvu první dámy Livie Klausové.

To, co se strhlo po zveřejnění textu, stojí za pozornost. Chovanci sepisovali veřejné prohlášení, že se za kolegu stydí. Volali mu také přímo z Hradu. Ředitelé jiných domovů dokonce v časopise pro dětské domovy Zámeček žádali téměř jeho vyloučení a například ředitel znojemského domova Antonín Nachtnebl napsal: „Každý soudný čtenář si tak musí říci: ,A takový chlapec že vyrostl za státní peníze z peněz daňových poplatníků, tedy i z mých peněz?! Co bude jednou z takového člověka?‘.“

Článek k tématu najdete na str. 42–44.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
inspirativní čtení vám přeje

ERIK TABERY