Téměř neviditelný déšť

Jméno francouzské dramatičky a spisovatelky Yasminy Rezy (1959) voní jasmínem a ozývá se z něj šramot putujících kořenů. Narodila se do rodiny maďarské houslistky a ruského diplomata židovsko-íránského původu. Začínala jako herečka, ale světové proslulosti dosáhla jako dramatička. Nakladatelství Fra nyní přichází s její novelou Adam Haberberg.

Adam Haberberg je muž, který si v návalu všednosti uvědomí, že mu život proklouzl mezi prsty. Sedí na lavičce v Jardin des Plantes, pozoruje pštrosy – podobně zbytečná zvířata jako on – a hlavou mu táhnou neradostné myšlenky. Jeho jméno už nezní tak, jako když mu bylo dvacet. „Člověk se mohl na tohle jméno spolehnout. (…) Když se člověk jmenuje Adam Haberberg, neočekává se, že bude psát brak a že ho skolí trombóza ve čtyřiceti sedmi letech, dřív než se mu dostane uznání (…).“ Jenže právě to se Adamovi stalo: oftamolog mu diagnostikoval oční trombózu, jeho nové knihy si nikdo nevšiml a uznání mu neprojevuje už ani vlastní žena. A jako by to všechno společně s deštěm nestačilo, od stánku s upomínkovými předměty se k němu hrne spolužačka z gymnázia, ta první, na kterou po maturitě každý zapomene. Marie-Thérèse teď obchoduje se suvenýry, jezdí v černém wrangleru a má byt na předměstí.

Reza si postavila psací stůl přímo na čelo Adama Haberberga, dívá se jeho očima a prakticky neopouští jeho podrážděné vědomí…