Přímočará záležitost

Produktivita a úroveň tvorby amerického spisovatele Philipa Rotha (78) jsou obdivuhodné a každý rok na podzim vyvstává otázka, proč ještě nebyl vyhlášen laureátem Nobelovy ceny. I když si totiž Roth ve své tvorbě zrovna bere jakýsi oddechový čas a publikuje rozsahově drobnou věc, prózu zúženou na několik málo postav, na jeden přímočarý příběh, a i když je v tom příběhu patrná až trestuhodná fabulační zručnost, nezbývá než ocenit, jak výstižně a naléhavě Roth dokáže nahlédnout základní situace a procesy lidského života. Přesněji, života v blahobytné euroamerické civilizaci, v níž jsou Rothovi jedinci fatálně zaskočeni tím, že něco náhle nefunguje. A to „něco“ je v příbězích pozdního Rotha lidské tělo, fyzické a psychické chátrání.

V originále předloni vydané Pokoření se v tomto ohledu volně řadí k autorovým dílům, jako jsou Umírající zvíře, Duch odchází či Jako každý člověk; již předtím Roth podal jímavý obraz scházejícího a umírajícího otce v silně autobiografické próze Odkaz. Do centra Pokoření spisovatel vhodil pětašedesátiletého předního divadelního herce Simona Axlera; vhodil píšeme proto, že Roth jde od první řádky k věci – ihned jsme vystaveni hrdinově zlomu: „Už je nedokázal očarovat. Elán vyhasl. Na divadle ještě nikdy neselhal, všechno, co dosud udělal, bylo působivé a úspěšné, a pak se přihodila ta strašná věc – ztratil schopnost hrát,“ zní úvodní věty novely.

Axler stojí před problémem: Co dál? Jak žít? Jímá ho panika a úzkost. Stáhne se do ústraní, manželka má svých problémů dost, sama by potřebovala podporu, odejde od něho, rozvedou se. Vyhaslý Axler se náhodou setká s dcerou svých dávných přátel, čtyřicetiletou Pegeen. Zamilují se do sebe. Potíž je v tom, že celou svou dospělost Pegeen žila v lesbických vztazích. Jeden z nich, s děkankou školy, kde Pegeen učí, se mezi nové milence vkrádá, protože děkanka je zhrzená a nechce se vzdorné Pegeen vzdát. Celou tuhle modelovost, jež ve zkratce může působit přitaženě, Philip Roth sytí škálou jemných psychických polotónů a v textu dochází k plodnému pnutí mezi šťastnými a nabíjejícími okamžiky a neodvratností osudu daného plynutím času. Ten má svůj řád, své zákony, projevující se zcela nesouladnými životními perspektivami a strategiemi hrdinů. Axlerův pokus ožít má jen dočasný efekt. Pokoření je o to dokonalejší a totálnější, a konec tudíž jediný možný… Philip Roth dráždí, baví, ale neuhýbá. Jeho nesmířenost i nesmířlivost vede k čtenářskému ustrnutí: Kde ten muž na to bere sílu? 

Autor je redaktorem MF DNES.

PHILIP ROTH: POKOŘENÍ
Přeložil Jiří Hanuš, Mladá fronta, 128 stran