Ústavní soud ve většině svých nálezů hájí práva slabších proti silnějším, jedince proti rozpínavým institucím a korporacím, veřejnost proti politikům. Minulý týden ale promluvil tak, že nezanedbatelnou část slabších, jedinců a veřejnosti zklamal. Rozhodl se totiž, že nevyhoví žalobě menších stran a nezruší loňské volby do pražského zastupitelstva. Přesto je nález soudu třeba spíše přivítat.
Tvarování zkušenosti
Česká politická debata udělala za dvacet let svobody velký pokrok, ale v jistém smyslu se zatím úplně nevymanila z totalitního vzorce – vítěz a poražený. Téměř u každého střetu myšlenek máme potřebu určovat, kdo měl navrch a kdo se dostal do cílové rovinky až v závěsu. A nejednou se přitom stalo, že vítězem byl ten, kdo ve skutečnosti prohrál. Faktický poražený prostě jen dokázal dělat větší „vítězný“ hlomoz, který přehlušil toho druhého.
Každá společnost potřebuje fundament, na kterém staví, jinými slovy, potřebuje základy, jež se nenarušují, aby se nezhroutila. Mezi ně například patří ochrana menšin, svoboda projevu či víry. Vše ostatní se vytváří za pochodu, tvaruje se okolnostmi, ovlivňuje poznatky, zkušeností a podobně. V tomto kontextu je třeba vnímat i nálezy Ústavního soudu. Není to instituce, která je dokonalá. Kdyby to šlo tak snadno, zvolili bychom si místo parlamentu a vlády patnáct mudrců, kteří by vše…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu