Pohroma zvaná prostředníci

Sedmnáct let jsme čekali na novelu zákona, která zruší ministerstvu obrany povinnost nakupovat vojenský materiál v zahraničí přes soukromé tuzemské prostředníky. Dlouhá existence této normy napáchala v armádních obchodech mnohem více škod, než se dá vyjádřit prostým počítáním promrhaných peněz. Podle ministerstva obrany by se jen za posledních pět let ušetřilo bez prostředníků minimálně 1,4 miliardy korun. Ve skutečnosti by to bylo mnohem víc a navíc zdaleka nejde jen o peníze samotné.

Dodám prošlé rakety

Zákon byl především hlavním inspirátorem korupce ve veřejných zakázkách v posledních patnácti letech, a to nejen v armádě. Prostředníci v armádních obchodech už v půli devadesátých let vymysleli, jak obcházet výběrová řízení nebo jak zadávat zakázky na míru předem dohodnutým vítězům. V roce 1996 tak třeba proběhla soutěž na modernizaci tanků. Podle stejného scénáře proběhl o pět let později třeba výběr vítěze na prodej Unipetrolu nebo na stavbu dálnice do Ostravy a potom desítky dalších.

Prostředníci získali na ministerstvu obrany poměrně brzy obrovský vliv a vcelku bez přehánění se dá říci, že armáda pak nakupovala ne to, co potřebovala, ale zboží, které jí nabízeli prostředníci. Mimo jakékoli strategické plány a na tlak lobbistů z řad zprostředkovatelských firem byly pronajaty třeba stíhačky Gripen za více než dvacet miliard nebo obrněnce…