Umanutý klošár

Při čtení knihy esejů amerického spisovatele Henryho Millera (1891–1980) se možná někomu vybaví hudební skladba Američan v Paříži, kterou složil jeho krajan George Gershwin. A to nejen kvůli jejímu názvu, jenž připomíná divoké časy, kdy americký spisovatel pobýval v meziválečné francouzské metropoli. Podobně jako Gershwinova skladba mají Millerovy texty živelnou melodii, proměnlivý rytmus i tempo. Jeho myšlenky rozverně pádí, zesilují se, bijí na poplach, nabírají hloubku, rezonují a vracejí se k základnímu motivu. Větší část výboru má těžiště v druhé polovině třicátých let, několika pozdějšími pracemi se však natahuje až ke sklonku spisovatelova života. Stejně jako v závěru Gershwinovy skladby tak lze v těchto finálních textech zaslechnout i zklidnění a vyrovnání po bouřlivém a umělecky plodném životě.

Eseje zkrátka zachycují myšlenkový svět Henryho Millera, který se naplnil v pařížském období, kdy během horečného psaní vznikají jeho nejlepší romány – Obratník Raka, Obratník Kozoroha či pozdější Tiché dny v Clichy. Ty z něj udělaly modlu, jež ovlivnila následující generace spisovatelů po celém světě. Poznáváme v něm ale i onoho slavného bořitele literárních tabu a orákula sexuální revoluce šedesátých let, kterého rodná puritánská země vzala na milost až jako stárnoucího penzistu, navíc po sérii soudních procesů, kdy byl kvůli svému dílu obviněn z obscenity a pornografie.

…