Pod dvěma hlavami

Když sociální demokraté před týdnem opouštěli halu brněnského výstaviště, působila jejich šestisethlavá masa spokojeně. Sjezd skončil a půlroční přetahování mezi Sobotkou a Haškem je minulostí. Klid narušovala jen informace, která poprvé naplno zazněla právě tady: ČSSD dluží za megalomanské kampaně 360 milionů a musí kromě šetření najít způsob, jak dluh vyrovnat. A právě s úpornou nutností naplnit stranickou pokladnu úzce souvisí problém, který stranu už dlouho rozežírá: černé duše. Tedy straníci najímaní účelově a mnohdy za úplatu, aby přes ně mohli jejich bossové získávat lukrativní funkce, z nichž je možné rozdělovat veřejné peníze. Změny, které měly černý nábor a s ním spojená korupční lákadla omezit, ale sociální demokraté na sjezdu zamázli. A na dalších krocích, které by pročistily vzduch ve straně, aspirující na vítězství ve volbách, zatím nejsou schopni se dohodnout.

Nová skupinka

Minulou středu večer měli herci teplického divadla volno. Na jeviště nastupovali až druhý den dopoledne s pohádkou o velrybě a hodném rybáři. Už toho předešlého večera, pouhé čtyři dny po celostátním sjezdu, se tu ale odvíjel jiný a možná ještě poutavější příběh, tentokrát „o velrybářích“. Do secesní budovy divadla v severočeském lázeňském městě, pronajaté pro tu příležitost místní buňkou ČSSD, se přišourali na schůzi tepličtí sociální demokraté a přijímali mezi sebe nové členy. Přihlášku jich podalo rovnou čtyřicet naráz. To je nevídané číslo, běžně se totiž na stranickou průkazku fronty nestojí a noví lidé se v ČSSD objevují jen občas a po jednotlivcích. Nakonec jich do strany vstoupilo „jen“ jednadvacet, zbylí lidé z vyplněných přihlášek se na slet nedostavili. „Měli jsme tam člena kontrolní komise, a nebýt toho, je možné, že by byli přijati i ti nepřítomní z přihlášek. Jednoznačně to celé vypadá na účelový nábor,“ říká šéf severočeského vedení strany Arno Fišera.

Na Ústecku spolu bojují dvě křídla, jedno reprezentované Fišerou a druhé jeho předchůdcem Petrem Bendou, teplickým podnikatelem obestřeným korupční pověstí a kamarádem Jiřího Paroubka.

Hromadné nábory a „velrybáři“, kteří je organizují, vážně zasahují do života nás všech. Zastupitelé na radnicích i krajských úřadech, starostové, hejtmani, poslanci, případně ministři či premiéři, ti všichni dostávají místa na kandidátkách podle podpory, jakou získají ve straně. A ta začíná v místních buňkách, z nichž se podle počtu členů vypočítává počet delegátů na krajské konference a dál i na celostátní sjezdy.

Už tady se rozhoduje o šancích na vysoký post ve veřejném životě či ve strukturách strany. A právě severočeská ČSSD a její bývalý šéf Benda jsou symbolem korupce, která nákup černých duší provází: síla najatých členů Bendu vynesla například do čela společnosti Krajská zdravotní, sdružujícího pět nemocnic. Podle auditu ministerstva financí nakupoval tento kolos techniku za mnohonásobně předražené ceny, čímž mohl vzniknout prostor pro únik veřejných peněz. Nákupy teď prověřuje policie, ale léta budovaný vliv drží Bendu v křesle šéfa Krajské zdravotní dál.

Proč se tedy ČSSD nechopila šance a prostřednictvím změn ve stanovách s hromadnými nábory v Brně něco neudělala?

Málo času, málo peněz

Změna, které delegáti na sjezdu nedali potřebnou dvoutřetinovou podporu, by znamenala, že budoucí sociální demokraté by museli před vstupem do strany absolvovat půlroční čekací lhůtu, během níž by měli přístup na schůze a možnost seznamovat se s novými kolegy. Hlasovalo se druhý den sjezdu, ve vypjaté atmosféře mezi volbami místopředsedů, v sále část lidí chyběla a hlasování nepředcházela žádná debata. Sociální demokraté to vysvětlují únavou po vleklých personálních volbách, špatným soustředěním a úbytkem energie běžným pro druhý den sněmu. Poslanec Jeroným Tejc se domnívá, že roli hrál i nedostatek času, strana totiž musí kvůli finanční nouzi šetřit a místo třídenního si sjezd tentokrát naplánovala jen dvoudenní. A někteří straníci ani nepovažují půlroční lhůtu za dobré řešení – jedněm připomíná institut „kandidáta na členství v KSČ“, který by v upřímných zájemcích o členství mohl navíc vyvolat dojem méněcennosti, jiní se obávají, že je půlroční lhůta zneužitelná ke špionáži z jiných stran.

O těchto námitkách ale nepadlo na sjezdu ani slovo a lepší nápad na prevenci v boji s lokálními kmotry než čekatelství na brněnském fóru také nikdo nenabídl.

„Kdyby byl zvolený předseda velmi silnou osobností, řekl by: ,Přátelé, společnost od nás očekává, že změnu přijmeme, a já bych si to přál.‘ To tomu možná chybělo,“ říká poslanec Jaroslav Foldyna ze severních Čech. Přestože od podporovatele dnešního prvního místopředsedy Haška může znít šťouchanec do šéfa Sobotky účelově, je skutečně namístě otázka, proč vedení strany neburcovalo delegáty, že s černými dušemi je třeba zatočit, a nevyvolalo o tom alespoň nějakou debatu? Když navíc obě hlavní postavy, Sobotka i Hašek, svorně tvrdí, že je neschválení nové regule neobyčejně mrzí.

Hašek přehrává míček na stranu předsedy, v jehož rukou to prý leželo. A Sobotka má pocit, že toho udělal dost před sjezdem. „Já jsem před sjezdem půl roku vedl v sociální demokracii kampaň a mluvil o těchto změnách, všichni věděli, o čem hlasují,“ vysvětluje Bohuslav Sobotka, hlava komise, která inovaci stanov připravila. A trochu uštěpačně naznačuje novopečený předseda, že se slova na sjezdu přece mohl chopit i Hašek. „Určitě bych uvítal, kdyby mě v té věci ještě někdo podpořil, ale ničeho takového jsem si nevšiml. Taky se ukázalo, že pro tu změnu hlasovaly zhruba obdobné počty jako pro mou volbu do funkce předsedy.“

Nemám obavy

Zda se přetrvávající ostražitost mezi dvěma hlavními postavami sociální demokracie, které mají ambici řídit po volbách zemi, časem otupí, je pár dní po skončení jejich půlročního soupeření těžké odhadovat. Lidé z obou částí ČSSD považují Haškovy neukojené vůdcovské ambice za munici, která časem vybuchne, nejpozději před příštím volebním sjezdem za dva roky, kde se Sobotkův mandát nemusí potvrdit. Jen tomu jedni fandí a druzí z toho mají strach. Mezi sociálními demokraty už se rozšířila esemeska, kterou Hašek hned po sjezdu rozeslal politikům z různých stran a suverénním tónem v ní sděluje, že na sjezdu velmi dobře uspěl, jeho pozice je silná a že se „těší na další spolupráci“. „Nemám obavu z dvouhlavosti ČSSD v prvních měsících nebo v prvním roce, pak se toho samozřejmě bojím. Rozumím Bohuslavu Sobotkovi, že neměl eminentní zájem, aby byl Michal Hašek zrovna statutární místopředseda, ale stalo se,“ říká poslanec Robin Böhnisch.

Základní spor mezi částmi sociální demokracie představovanými těmito dvěma muži je v tom, zda – podle Sobotky – tvrdě a za každou cenu ostřelovat koalici a doufat ve snový výsledek ve volbách, nebo – podle Haška – být konstruktivnější a všechny si před dalšími volbami nenaštvat, aby pak ČSSD i po případně vyhraných volbách nezůstala na ocet v opozici a nezbyli na ni jen komunisté.

Jak se tedy budou domlouvat, když má podle výsledků sjezdu za sebou každý zhruba stejnou sílu stranické masy a ten druhý v řadě, Hašek, rozhodně není typ, který rád ustupuje? Kromě vztahu k vládě budou muset řešit i zmíněný dluh 360 milionů ve stranické kase (Hašek si chce jeho výši ověřit v auditu) a zbývá jim dořešit i nejpalčivější problém, účelové posilování kmotrů ve stranických náborech. Ten zatím strana umí řešit jen zpětně kontrolou a novou registrací členů v podezřelých buňkách, která se však dá obejít – falešný straník může dostat další stovku a klidně se přijít zaregistrovat znovu.

„Určitě se vždy nějak domluvíme. Vidím velkou vůli po společném postupu v celém vedení,“ odříkává monotónně Sobotka. Nic jiného než obecná vyjádření nelze získat ani od Haška. „Oba budeme společně prezentovat názor sociální demokracie a ten bude vždy jeden.“ Námitku, že jde o fráze, Hašek odmítá slibem, že s černými nábory skoncuje. Jenom to nebude hned. „Společně s Bohuslavem Sobotkou se postavíme do čela hnutí, které povede k tomu, že se stanovy za dva roky změní.“