Mizuna a mibuna

Žily byly dvě sestry. Mizuna a mibuna. Rostly jako z vody a celkově se jim dařilo až na tu nepříjemnost, že se vyskytovaly zrovna v prefektuře Fukušima, stejně jako jejich vzdálená příbuzná komacuna. A to je smůla, zvláště proto, že to byly listové zeleniny z rodiny brukvovitých. A zatímco v Evropě, dokonce i ve vzdálených a poklidných Čechách, se mizuna, mibuna a komacuna zrovna dostává do módy, nosí se a také právě seje, v Japonsku jsou těžce zkoušeny spolu s celým národem.

Listová zelenina má totiž tu nevýhodu, že do ní radioaktivní prvky přecházejí z půdy a usazují se v ní ve vysokých koncentracích, a její konzumace je tedy v postižených oblastech nebezpečná. Jinak je však zdravá i chutná. Mizunu a mibunu přidávají v Japonsku do polévek anebo se jejich lístky osmaží například s krevetami. V Evropě ji v posledních letech kuchaři začali přidávat do směsí listových salátů.

Souvisí to s celkovou salátovou módou, která s nastávající salátovou sezonou ovládá také Česko. Zatímco dřív byl k dispozici jenom salát hlávkový, pojmenovaný podle toho, že to je hlávka, dnes je na stolech salát dubový, pojmenovaný podle toho, že připomíná dub, jakkoli to zní nepravděpodobně. Dále lze zakoupit či vypěstovat salát lollo rosso, endivii, polníček, rukolu anebo roketu, která ani při vší snaze nepřipomíná raketu. Je na ní zajímavé spíš to, že ji objevujeme právě nyní, ačkoli to byla zelenina starých…