Když svaly nestačí
Vojákům propůjčuje neobyčejnou sílu a výdrž, handicapovaným umožňuje znovu chodit. Zařízení zvané exoskelet již odrostlo dětským nemocem a vstupuje na trh.
Říká se, že mravenec unese asi dvacetkrát více, než sám váží. Pokud by stejný vzorec platil pro člověka, dokázal by devadesátikilový muž uzvednout a přemístit víc než jednu a půl tuny. To je sice fyzicky nemožné, ale s pomocí techniky se snadno můžete stát olympijskými vzpěrači. Kde svaly nestačí, lze si už dnes vzít na pomoc robotický exoskelet.
Názvem exoskelet se v biologii označuje vnější kostra, poskytující stabilní oporu a ochranu některým živočichům. A na stejném principu pracují i exoskelety vyvinuté v laboratořích a přizpůsobené stavbě lidského těla. Jen jsou namísto chitinu, uhličitanů a dalších biologických stavebních jednotek složeny z elektromechanických součástek.
První patent exoskeletu pochází již z konce 19. století, trvalo však ještě dlouho, než se začaly rýsovat užitečné aplikace. V roce 1966 představila společnost General Electric svůj koncept nazvaný Hardiman, který připomínal obrovskou nepohyblivou masu železa. Vážil 750 kilogramů a funkční měl jen jednu ruku. I proto nebyl nikdy využit v praxi, ačkoli měl hravě zvedat stokilová závaží.
Zatímco v dalších letech inženýři vymýšleli a bádali, popularizaci myšlenky elektromechanické vnější kostry si pro sebe rezervoval film a komiks. Mnozí jistě znají filmovou sérii o vetřelcích, v jejímž druhém dílu hlavní hrdinka zápasí s mimozemskou obludou pomocí hydraulického nakladače. Známá je také postava Iron Mana, jehož různé…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
