Váš bůh je vrah

Dne 14. února 1956 se do Velkého kremelského paláce v Moskvě sjela stranická elita celého Sovětského svazu. XX. sjezd ÚV KSSS, první od roku 1953, kdy zemřel Stalin, mohl začít. A právě odkaz „velkého vůdce“ vyvolával mezi účastníky napětí a nejistotu. Stále častěji zněla slova jako „kult osobnosti“ či „porušování zákonnosti“, málokdo ale věděl, co se bude konkrétně dít.

Pozorní čtenáři stranického deníku Pravda si například nemohli nevšimnout, že ke konci roku 1955 mizely zmínky o Stalinovi, opomenuty zůstaly jeho nedožité 76. narozeniny. Když první tajemník Nikita Chruščov zahájil sjezd tím, že připomněl Stalinovo úmrtí spolu se skonem Klementa Gottwalda, neklid se ještě zvýšil – „první dělnický prezident“ Československa měl sice v mezinárodním komunistickém hnutí jistou váhu, ale dát ho do jedné věty s nesmrtelným Leninovým následovníkem?

Sjezd už fakticky skončil, když byli ráno 25. února delegáti svoláni mimo oficiální program a déle než čtyři hodiny naslouchali emotivnímu projevu Nikity Sergejeviče. V sále podle očitých svědků vládlo hrobové ticho a po skončení projevu se delegáti rozcházeli… zaražení, zděšení, otřesení. Jako když věřící odcházejí z chrámu, kde jim právě kněží sdělili, že jejich bůh byl pěkný darebák a lump a vlastně to žádný bůh ani nebyl.

Poprava šéfa bezpečnosti