Rychlý jako OSN

Mezinárodní společenství, ztělesněné do podoby OSN, dokáže překvapit, byť nejčastěji svojí nehybností a podivnou vnitřní logikou, jako když do Komise pro lidská práva posadí Čínu nebo Súdán. Opravdovým bleskem z čistého nebe minulého týdne proto bylo, když Rada bezpečnosti OSN schválila ze čtvrtka na pátek vyhlášení bezletové zóny nad Libyí a udělila mezinárodnímu společenství mandát využít „jakékoli prostředky k ochraně civilního obyvatelstva“. Svou schopností včas reagovat na nečekaně rychlý vývoj tak zaskočila i diktátora Muammara Kaddáfího, jehož režim už stahoval smyčku kolem sedmi set tisíc obyvatel povstaleckého Benghází. V Libyi se schylovalo k nejhoršímu a OSN to snad stihla.

Povstání proti Kaddáfímu a reakce světa se už několik týdnů pohybovaly ve dvou rozdílných časových pásmech. Svět a Západ především měl hromadu důvodů, proč být s pomocí neznámým povstalcům opatrný – a většina z nich stále trvá. Původní vojenské analýzy navíc naznačovaly, že Kaddáfího vojenská převaha bude časem slábnout, zatímco bojová zdatnost a morálka povstalců bude naopak stoupat. Spojené státy a Evropa tak mohly doufat, že si to Libyjci, s decentní podporou povstalcům například ve formě poradců, vyřeší sami a Západ se nebude muset do konfliktu otevřeně vložit. Co přesně by následovalo po pádu Kaddáfího v kmenové zemi bez pevných státních struktur, ostatně není dnes o nic jasnější než třeba před dvěma týdny.

Vše se ale změnilo ve chvíli, kdy Kaddáfího…