Kdo jsou a nejsou emaři
Patka sčesaná do tmavě podmalovaných očí, piercingy ve tváři a náklonnost k plyšákům s vydloubnutými očičky. Tohle je obecná představa o subkultuře emo. Čeští a norští výzkumníci zkoumali, jací jsou tihle teenageři doopravdy.
Kristinu nepřehlédnete. Na první pohled upoutá její výrazný účes, kterému Kristina věnuje každý den skoro hodinu: černě obarvené dlouhé vlasy s tmavě modrými pramínky, patka padající do očí, symbolicky vyjadřující odtažitý postoj k většinové společnosti, výrazné černo-modré líčení kolem očí, dva piercingy v blízkosti rtů. Sedmnáctiletá středoškolačka byla jednou ze třicítky oslovených mladých lidí, hlásících se k subkultuře emo, kterých jsme se ptali, co pro ně jejich styl znamená, jak žijí, jak se liší od svých spolužáků a co si myslí, že budou dělat za dvacet let. Narazili jsme na lidi kreativní, zejména hudebně a výtvarně, poměrně sečtělé a schopné se zorientovat v současném světě a autenticky jej prožívat, přičemž posledně jmenované ale nemusí být zrovna záviděníhodné. Emaři nám nabídli také netradiční pohled na „naši“ většinovou společnost.
Emo se v České republice týká odhadem dvou až tří tisíc mladých lidí, ale pokud se zaměříme na globální internetovou fanouškovskou komunitu emaři oblíbených kapel, dostáváme se k číslům v desítkách milionů.
Emo příběh
Kristina je emo. Je jí 17 let, chodí na střední školu v Praze, kam dojíždí vlakem každý den z nedalekých Kralup nad Vltavou. Určitě se chce do hlavního města přestěhovat, až dokončí školu a sežene práci. Zatím bydlí s matkou, jejím přítelem a s jeho o pět let mladším synem,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
